Lidé čtěte!

V době internetu, tabletů připadá knížka některým z nás jako pozůstatek středověku. Ale to je omyl. Je to osvědčená součást léčby chřipky, zlomené nohy a někdy i zdroj informací, které nespolehlivá síť neposkytne. Mě dostaly dvě.

První velice zasvěceně informuje důvěřivé spoluobčany o praktikách tzv. šmejdů. O lžích a rafinovaných podvodech skrývaných pod termínem sociální inženýrství. Jejím uživatelům je úplně jedno, že právě tímto vznešeným označením diskreditují poctivou vědu. Popisuje i praktiky které z právníků obecně (a pro mnohé nezaslouženě) vytváří profesi slizkých hadů, kteří jsou pro korunu schopni podvést i vlastní matku. Uvádí příklady jednání soudů, které se příliš často ohánějí „rozdílným právním názorem“ ačkoliv jde na první pohled o podporu lumpárny. Prostě soudcovská mafie, jak řekla bývalá ministryně spravedlnosti.

Pochopíte jak neschopní nebo zkorumpovaní zákonodárci umožňují tyto praktiky. Výsledkem je, že veřejnost nabývá dojmu, že co zbohatlík, to gauner a lump. Divím se, že ti poctiví proti tomu nic nedělají. Také se dozvíte, jak náš neprávní stát umožňuje okrádání naivních občanů exekutory. To je velmi zásadní výtka. Veřejnost totiž napadá, jak asi fungovalo právo za minulého režimu, když starší občané stále slepě věří, že je stát ochrání. To není jejich hloupost, to je zažité přesvědčení, že spravedlnosti by v právním státě nemohl lump uniknout.

Také se dozvíte jak se „živí“ realitní kanceláře. Opravdu jich je u nás 18 000 registrovaných? To si snad děláte legraci.

Opravdu to stojí za přečtení. Ale varuji vás, ne před spaním a jen pro silné povahy. Jinak budete mít chuť emigrovat do Afriky.

Jo, a ta knížka Světlany Glaserové se jmenuje „Kdopak by se šmejdů bál?“

Vzpomínám, že od první republiky visel v našem domku kovový basrelief „tatíčka Masaryka“. Prarodiče i rodiče ho měli ve veliké úctě. Visel tam i přes protektorát, i přes čtyřicet let komunistů. Visí tam dodnes. Příběhu našeho prvního prezidenta se týká druhá knížka. Je od Davida Glocknera a jmenuje se: „Císařův prezident“.

V zásadě velice pečlivě a solidně popisuje nejen historii Masarykovy rodiny, ale také příběh Františka Josefa I., takto z Boží milosti císaře rakouského atd., atd., atd. Je to poutavé čtení pro milovníky historie, literatury faktu i románových příběhů. Nebudu prozrazovat na čem je celý text postaven. Mně po jeho přečtení napadly dvě myšlenky.

Za prvé: Každá veřejně známá, prominentní osobnost má za zády nějakou vlivnou osobnost nebo skupinu. Pro srovnání jsem zapátral v současnosti a to byste se divili, jak jsou ti mediálně známí provázáni do vztahů obchodních, kamarádských a nejlépe příbuzenských. Takže vy, co si myslíte, že prorazíte na výsluní, zanechte marných nadějí.

Za druhé: Podraz očekávejme vždycky od spřízněných. On vlastně pan prezident historicky odstavil mocnáře a jeho rodinu. (Dnes mnozí přemýšlejí o tom, jestli v Čechách za Rakouska-Uherska bylo tak zle.) Konečně známe to i ze současnosti. Sametová revoluce je v průběhu času prezentována i jako kompromis (komplot) dřívějších a nastupujících politiků. A probereme-li si politické strany které za minulých pětadvacet let odešly do ústraní, pak běžně vidíme, že jejich zánik má na svědomí podraz ze strany vlastních a předních členů. V politice se prostě na férovku nehraje.

Opravdu si to přečtěte. Nebudete litovat.