Krize? Jak pro koho!

  Nevěřím, že je globální ekonomická krize. Jako důkaz nemám na mysli konzumenty kteří nakupují basy levných „lahváčů" kterým se nevím proč říká pivo a uzeniny, které neviděly prase ani z dálky. Ale příklady by tu byly.

Když občana dostihne krize, uvaří místo svíčkové víc brambor.

Když krize postihne vládu a stranu, organizuje konference, sněmy a jiné příležitosti pro rauty a veselice.

Občan si nepozve úklidovou firmu, ale zapřáhne do předvánočního úklidu rodinu.

Stát se rozhodne konat a pozve firmu poradenskou, právnickou, konzultační, auditorskou, propagační a požádá je, aby jeho  problém vyřešili.

Občan jede místo na Jadran k babičce na Vysočinu.

Politici a podnikatelé víc jezdí na služební a studijní cesty (na co jsou videokonference nevím?), šetří díky levnějším pobytům v Karibiku. Poslanci a senátoři obvykle cestují zadarmo. (Případně na účet štědrých podnikatelů.)

Občan odloží stavbu bazénu na příští rok a spraví střechu.

Naši zástupci odloží opravu chodníků, mostů a osvětlení. Staví pomníky, investují do týdnů kultury, sportu, ohňostrojů a zahraničních družebních pobytů pro sebe samé.

A tak to jde dokola.

Zajímavé, že se trvale řeší jak zvýšit příjmy do rozpočtu, jak ušetřit na důchodcích a zaměstnancích. Nějak jsem přeslechl, že by se mělo šetřit na neúnosně drahých investicích (třeba do dálnic), na předražených zakázkách, na neefektivním aparátu. Ani jedna politická strana se k tomu nemá. Jednání o rozpočtu ukázalo jak je jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Když před dvaceti lety komunisté viděli že to tak dál nepůjde, předali sametově moc amatérům a sami se uklidili do předem připravených ekonomických pozic. Dnes už nejen ekonomických.

Amatéři po dvaceti letech zjistili že neumí o nic lépe a tak se pokouší přesvědčit veřejnost že není na zdravotní a sociální služby, musí se šetřit na vědě i důchodech a sami si chystají zásoby na horší časy. Všichni chudnou, banky vesele půjčují. A pak že je krize globální. Ani náhodou.