Když je něčeho příliš

Blíží se volby. Nic zvláštního, stále se nějaké blíží. Je nutno si uvědomit, že rok před nimi se nepřijímají zásadní rozhodnutí protože kdoví jak to dopadne. Čtvrt roku po volbách se nepřijímají zásadní rozhodnutí protože jsme se ještě nerozjeli. V létě se omezuje provoz protože jsou dovolené, parlamentní prázdniny a ani zastupitelstva nemohou podávat očekávaný výkon.

Je tu ale ještě  jiná možná příčina průtahů v řešení čehokoliv. K jejímu pochopení malý historický exkurz. Po válce byla tíživá situace odstraňována s  nadšením. Pochopitelně. Časem se někdo začal vymlouvat, že za všechno může Hitler. Byla to velká pravda, ale nemohla vydržet dlouho.

Skončila „Dvouletka“ a ukázalo se, jak nám házejí klacky pod nohy němečtí revanšisté. Národ trochu mátlo, že „hodní“ Němci žili v tehdejší NDR, zatímco „zlí“ v NSR. Ne každý přesně chápal jak je to tak přesně rozdělené. A tak se vina za případné potíže hodila na americké kapitalisty. Ti byli lépe územně vymezeni. Následně se ukázalo že jde o americké imperialisty. To nám vydrželo dalších pár let. Pak byl jako hlavní viník objektivních potíží objeven kult osobnosti J.V Stalina. Takový obrat čelem vzad byl pro mnoho lidí nepředstavitelný. Dosud generalissimus a najednou zloduch.

Snaha o nápravu existovala. Jenže pak jiní odhalili, že lid matou revizionisté a to ve vlastních řadách. Byli zlikvidováni  normalizací. A bylo ticho po pěšině až do sametové revoluce která ukázala, že za všechno mohli a mohou výhradně komunisté. Někteří snaživci mezi námi léta bojovali aby byli přijati mezi vyvolené a teď musili obrátit.

 Jenže už to zase trvá nějak dlouho. A tak je nutno najít nového viníka přetrvávajících i nově vzniklých potíží. Určité šance nabízí islámští teroristé, různí fundamentalisté, enviromentalisté, mužští šovinisté i jiní. Malér je v tom, že tento výběr většinou oslovuje jen menší část populace. Bude nutno hledat někoho vhodnějšího. 

Je také možné, že bychom přestali hledat kdo za to může v minulosti a soustředili se na odstraňování nedostatků v  přítomnosti. Ukazovali na momentální chyby současných odpovědných místo abychom se patlali v tom co bylo špatné. Jenže to je utopie a ta už se dávno historicky znemožnila. Všimli jste si, jak každý chytrý politik včas zdrhne od služby národu a lidu do soukromé sféry? Místo skládání účtů  může říkat já nic, já jsem soukromník.

 Rada na závěr tu chybí. Zkuste něco vymyslet přátelé.