Kdo to ví, odpoví

Ne, to není připomínka kdysi populární písničky, to je výzva. Jsme zahlceni informacemi, ale jsou to opravdu informace?  Já slyším především šum. A přitom mám tolik otázek.

Nápad psát na toto téma mě doslova přepadl, když jsem z jakéhosi puzení porovnal informace o počasí na čtyřech kanálech a k tomu na stejném počtu webových stránek. Věřte, nevěřte, pro totéž místo a stejný čas se teploty lišily až o devět stupňů.  Kamarád usoudil, že stanice používají různé modely. Příroda si stejně dělá, co chce. K čemu pak jsou ty modely. To je ta otázka.

Mám takovou nectnost. Snad přímo úchylku. Když slyším nějakou zaručeně správnou informaci, ověřím si ji. Někdy mám pocit, že právě kvůli tomu mě někteří lidé nemají rádi. Když jsem slyšel o nebohé dívence jménem Michaela, bleskově jsem porovnával. A dověděl se, že za všechno může přítel její matky, její bývalý přítel je v tom nevinně a stal se obětí mediální štvanice, její bývalý přítel už není její současný přítel. Vlastně se už dlouho neviděli, i když asi viděli. Začal jsem se sběrem informací bavit.

Tak by mě zajímalo, ale přesně, kolik stojí pravidelné stěhování úředníků z Bruselu do Štrasburku. Včetně nákladů na dopravu atd. Vy to víte nebo vám to je jedno?

Zajímavé by mohlo být také procentuální srovnání počtu našich poslanců a senátorů s obdobnými počty obdobných funkcionářů v zemích Evropské unie.  Třeba i ve Spojených státech, Číně a Rusku vzhledem k počtu obyvatel nebo tak nějak. Zdá se, že jsme na světové špičce. Jen jako udičku prozradím, že počet členů parlamentu za první republiky a nyní je přibližně stejný. Jenže tehdy jsme měli ještě Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Před chvílí jsem viděl záznam z hovoru s uprchlíky v Itálii. Stále stejné stížnosti na špatnou stravu, nedostatek oblečení, však to znáte. V rozhovoru nezazněla otázka – a co vy za to? V žádné společnosti nic není zadarmo. Snad jen miska rýže.  S tou se zaopatření migrantů nedá srovnat. A navíc, obdarovaní svatí muži přijímají dar s pokorou.

Možná jste slyšeli, jak muž vysoudil po jedenácti letech téměř milion za úraz. Část jako náhradu, téměř stejně úroky. Můžete mně vysvětlit, proč by měl úroky platit ten, kdo podle příslušných zákonů snad nese vinu za neuklizený chodník (možná)? Neměl by úroky z prodlení platit třeba soud a některý právník? Připomíná to známou kauzu Lidového domu. Dluhy jsou fuj, ale nemýlím-li se, činily původně osmnáct milionů. Těch závěrečných tři sta je s úroky. No není to zlodějna ve vší počestnosti?

A teď jedna tzv. kardinální otázka. Právě osvobodili několik odsouzených a vězněných. Náhrada za jeden den vazby tisíc pět set korun!! Nikdy jsem nespáchal nějaký trestný čin a ani páchat nehodlám. Ale uznejte, nevyplatilo by se být na pár měsíců za katrem zcela nevinně. Ubytování v teple, se stravou a k tomu vidina královského platu za každý o odseděný měsíc? Předpokládám, že nezdaněná. Ale máte-li radu jak se dostat tam i odtamtud, moc ji nevykřikujte. Jinak by se toho mohly chytit dva miliony současných důchodců. Že existují lidé, kteří se do vězení vracejí úmyslně, tak to je fakt. Osamělým a nezaopatřeným se nedivím.

Naštěstí už máme úřad pro dohled nad informacemi. Stát pohlídá pochybné zdroje. Další asi upřesní. Které to budou? V této oblasti jsem vlastně konzument i producent současně. A protože jsem poznal   lidi výš a nejvýš, tak se na tu legraci docela těším.