Kdo podráží stoličky

Tu a tam se rozvíří stojaté vody naší politiky nějakou aférou. Jakoukoliv, jen když to poslouží oslabení konkurenta. Jenže tak prosté to není. Naši politici dělají všechno pro to, aby se znemožnili sami.

Jistě si pamatujete, jak před čtvrtstoletím se bouřlivě zrodilo Občanské fórum. Ne nadlouho, protože pamětníci vědí, že v centru šlo o poměrně úzký kroužek přátel vzájemně se podporujících, takže široká podpora obyvatel musela jednou zákonitě skončit. Ani Občanské hnutí nevědělo čí je a navíc razantní kariéristé a prospěcháři sny neakceptovali. Chtělo to pevnou ruku. (Že by nutně demokracie musela skončit nějakým omezením?)

Přišel Václav Klaus a ODS. A strana začala růst a získávat vliv. Členská základna viditelně narůstala a kdo by se divil, že do úspěšné a vlivné strany se budou dostávat i lidé všelijací. Taková příležitost! Nějaký čas se dařilo zametat aféry pod koberec. Ale člověk bez charakteru je obvykle arogantní, domýšlivý a tedy hloupý. A tak se ODS začala propadat, i když se těch nejnápadnějších lumpů snažila zbavit. Špínu na své tváři jen tak nesmyje.

Po velkých prevítech se začali odvracet nejen členové zklamaní, ale i prevíti malí a zbabělí. Členská základna nápadně klesla.  A popularitu získávala opozice. Skoro by se chtělo říct, že úspěch politické strany není v její dokonalosti, ale v hlouposti a neschopnosti konkurence.

Myslíte, že se profesionální politici poučí? Ani náhodou. Pátá kolona ve vlastních řadách podráží nohy svým stranickým kolegům. Ano, někdy se pochybná individua dostanou i do funkcí a je dobře se jich zbavit, ale často to je horší. Můžeme se obávat o dnes populární stranu ANO, která stejně jako dříve ODS je na výsluní, sbírá preference a už se ukazuje, že na některých místech má lidi, kterých by se sama ráda zbavila. Jen jestli to stihne včas.

Také sociální demokraté na svých problémech úspěšně pracují. Řekl bych, že je víc než podivné, když někteří členové pronášejí výroky a dělají věci, nad kterými příznivci kroutí hlavou. Jde o stranu tak svobodomyslnou, že nedodržuje ani svá vlastní usnesení. Ale stranické partičky se zoufale snaží udržet svůj vliv. Chování některých funkcionářů v minulosti bych rozhodně dětem za příklad nedával.

Není to snadné. Kdopak by se vzdal svého teplého pelechu dobrovolně?  A vůbec, chce to členská základna? Sympatizantům stačí položit jednoduchou otázku: „Je problémový funkcionář nepostradatelný?“ Ačkoliv moudrý dospělý člověk ví, že postradatelný je každý, málokdo dokáže přiznat barvu. Zastával jsem názor, že počet funkčních období by měl být omezen. Až po létech jsem zjistil, že to není nápad hodný Nobelovy ceny. Přesně to prý byl důvod, proč se za c. a k. Rakouska přesouvali úředníci, policisté, učitelé z místa na místo. Dřív, než stačili zapadnout do nějakých nepěkných vazeb.

Je to neuvěřitelné, ale politické klany se likvidují samy. Důvody jsou různé. Až v druhé řadě k tomu přispívají různí zviditelňovači, kteří teprve doufají ve svou příležitost. Vlastně ani nepotřebujeme koalici a opozici. Protože všichni jsou proti všem. I v rámci koalic. A páté kolony vítězí.