Jen blbni!

Snad mně Zdeněk Izer odpustí, ale výstižnější název mě nenapadá. Každý den přináší situace, které jinak komentovat nelze. Zvláštní je, kdo se v jejich vymýšlení angažuje. Podpořit, kritizovat nebo léčit?

Převléknout se v Čechách do tradičního arabského šatu je neobvyklé.  Šat má chránit před pouštním prachem, sluncem, před dotěrností mužů (Arabové se snad vzrušují i dámským kapesníkem, Evropan neosahává děti, cizí ženy a i v případě vlastní respektuje její reakce), ale jít zkoušet hábit jako oblečení do bazénu, to už snad není normální. Tak to vidím já.

My se například před vstupem do bazénu sprchujeme. V krytém bazénu jsme byli nabádáni sprchovat se nazí a mýt mýdlem. Vstup v jiném oblečení (třeba v trenkách) nám nebyl dovolen, protože v bazénu se koupeme a ne pereme prádlo.

Prostě a jednoduše: soužití různých kultur je přizpůsobování se, a přizpůsobovat se normální člověk bude tomu, co je praktické. Rozhodně nebudu jíst v restauraci rukou jen proto, abych ukázal své sympatie se stravovacími zvyklostmi kdesi v Orientu. Ale jsou lidé, kteří musí vybočit z davu za každou cenu.

Půjde-li půvabná šestnáctka polonahá po ulici, vzbudí u padesáti procent kolemjdoucích sympatie. Další budou závidět a některé dámy se třeba přidají. Projevují-li gayové hrdost minimálním oděvem, proč ne? Myslím, že ani exhibicionista dnes příliš pohoršení nevzbudí. Ženy se kouknou a chlapi zavtipkují. Jen mně je líto, že s postupujícím věkem nemohu hrdě předvést, že problém postarších pánů – prostata mně nebrání čůrat jako za mlada.

Co ještě někteří z nás vymyslí, aby byli v médiích?