Jeden den…

Na životě je nejkrásnější, že člověk neví, co bude v nejbližších hodinách. O špatné není co stát a milé překvapení  je dvojnásob  milé. Jak říkali hippies: „Today is life, tomorrow never come.“

Včera jsem hned po ránu potkal dvě seniorky. Na jednom z těch míst, kde jsou obvykle k zastižení (hřbitov, čekárna lékaře a supermarket).  Normálně bych si nevšiml, ale zřejmě se delší dobu neviděly a tak se vítaly:  „Jak se máš?“, „skvěle“, „a ty?“, „výborně, jako nikdy“. Bodejť by ne, když se všech stran slyšíme o rostoucí životní úrovni (více utrácíme, také benzin je dražší, aj.). Když jsem svého času zveřejnil, jak čeští milionáři hlásají  že se nikdy neměli tak dobře, diskutující se do mě pěkně obuli.

Jenže dámy mě znejistěly. Následovala ostrá kritika, že mezi rajčaty jsou nahnilá, u obslužného pultu nekonečná fronta. Pravda na pomeranče se nestojí jako za socialismu, ale zato se stojí u pokladny. Dříve se obchod chlubil, že pokud budete čekat déle než pět minut, dostanete bonus Kč 30. Dávno to neplatí.

Člověk je tvor společenský. Tedy sociální nebo stádní. Jak je libo. Stačí dobrý vůdce, dobrá mediální práce a vždycky se najde dost jedinců, kteří budou s nadšením kráčet vpřed ke světlým zítřkům do doby, než uvíznou ve slepé uličce.  Když zjistí, že pastvina není tak skvělá jak vypadala, začnou mručet. Nakonec se objeví nový alfa-samec (možno i alfa-samice) a děj se opakuje. (Mezi lidem se tomu říká volby.)

Málem bych na příhodu zapomněl, ale ve své nerozvážnosti jsem si večer zapnul televizní zpravodajství. Nevěřil jsem svým uším a tak jsem pátral i v jiných zdrojích. Takže díky suchu bude nedostatek obilí a proto se čeká dražší chléb. Zdraží pivo (málo ječmene).  Máslo opětovně zdražuje, lidé chtějí byty a tak zdraží hypotéky. S vepřovým jsou problémy (nízké domácí stavy a ještě k tomu mor z východu), brambory musíme dovézt kvůli menším osázeným plochám. Kvalitní dřevo není (kůrovec) a tak bude dražší… Poroste maloobchodní obrat – rovná se – máme se lépe, protože víc utrácíme.  

Přiznám se, že jsem nemohl usnout. Dost špatně chápu proč je lépe, když stejný oběd zdražil o deset procent a víc, sýr – škoda mluvit. Zpravodajství skončilo a televize mě nepotěšila, většinu jejích pořadů znám nazpaměť, některé i z dětských let. Naštěstí stále ještě existují dobré knihy. Zvláště ty vydané před padesáti a více lety nestárnou.

Informace a jejich hodnocení se rozcházejí. Prostě v závěrech chybí logika. Některé zdroje pouze neumí, jiné jsou za své hlouposti někým placeny. Říká se tomu propaganda. Co se to chystá?