Je Jiřík despota?

Jirka zvaný Buldozer tak na první pohled vypadá. Zvláště když ho něco rozčílí. Není divu, šéfuje straně, která je tak demokratická až je neukázněná. O názory odlišné od názorů vedení není nouze a tak to občas jiskří. Jenže tak to v  demokratické straně bývá, občas se objeví „rebelové“ zřejmě z obavy aby si v budoucnosti spoluobčané při vyslovení jejich jména neťukali na čelo. Stranická linie může být  dost fantasmagorická. Jenže právě ta pestrost názorů dokazuje, že Jirka být despota nemůže ani kdyby chtěl. Je pravda, že vedení každé organizace občas rozhoduje ne v souladu s hlasem lidu, ale to je proto, že lid mlčí a kýve a následně se všichni diví, když šedá zóna prohlásí jak jí bylo ubližováno.

Lidi posuzujeme podle vizáže. Jirka je typ spíš zápasníka těžké váhy než uhlazený politik. Lépe si ho představit jak kácí les než v kanceláři. Jak by asi dopadli jeho jinostraničtí  kolegové – předsedové?

Jeho nejvážnější protivník je muž vysportovaný, dobře rostlý a i jeho chování připomíná spíš důstojníka před nastoupenou jednotkou než vládního funkcionáře. Dříve se říkalo lampasák. Možná, že měl u původně nastoupené kariéry zůstat a dnes by byl výborným důstojníkem. Jemné finesy diplomacie mu jsou cizí. Svému předchůdci nesahá ani po kotníky.

Pak je tu další Jirka. Typ člověka, který se musí líbit ženám, zvláště starším. Co na tom, že občas ztrácí občanky a nemá přehled ve vlastní peněžence. Každý jsme nějaký. Je důkazem, že chování může být vývojově podmíněno. Posledních dvacet let kdy jeho spolubratři dovedně manévrovali zleva doprava aby byli v každé vládě je z hlediska vývoje velice úspěšných. I v minulém půlstoletí by byl jistě předsedou strany, věrné spolubojovnice předvoje lidu – KSČ v Národní frontě. Na počet jeho oveček a poslanců je zastoupení ve  vládě obdivuhodné.

Dalšího uhodnete sami. Působí sveřepě, asi proto, že i on má ve své partě řadu odpůrců kteří jeho tvrdohlavost v prosazování jeho vlastního názoru špatně snáší. Viděli jste medvěda? Je pokládán za tvora nevypočitatelného a záludného, ale je v tom nevinně. Prostě jen neumí vyjádřit stav duše výrazem obličeje. Není jako  my. Pan předseda působí dojmem, že by oponenty nejraději vyhubil, kdyby mu v tom nebránil jeho vlastní ekologický program.

A zbývá poslední. Usměvavý, pohledný, jeho fotografie se jistě líbí. Jen si musí dát pozor, aby nepronášel příliš ostré projevy. Mohl by si zkazit image dobráka. Na plakátech se vyjímá nejlépe.

Jenže to všechno neplatí. Podle vzhledu nepoznáte ani inteligenci ani charakter člověka. Podle projevu se snad dá odhadnout inteligence, ale povaha těžko. Ta až podle činů. Občas bývá pozdě.