Jak se zabavit

Koho by bavilo trávit čas u počítače, chodit na pivo a podobné kratochvíle vhodné pro dědky. Chce to vzrůšo, trochu adrenalinu, ale zase ne moc. A k tomu máme celou řadu možností. 

Nejjednodušší je pasívní zábava. Televize. Třeba když pan Dienstbier o někom prohlásí že je egomaniak, tak se každý kdo sleduje  jeho kariéru musí bavit k popukání. Jenže je čas vstát od televize a být aktivní. Čili ukázat se na veřejnosti nebo alespoň předvést před partou. Tady je návod.

Třeba demonstrovat. Stačí vyrazit do skladu transparentů, něco namátkou vybrat, cestou na náměstí si přečíst nápisy abychom věděli jaké je téma dne, a je to. Pokud nás bude alespoň kolem třiceti, můžeme téměř s jistotou předpokládat, že se dostaneme i do tisku. I malý úspěch se dá večer probrat u skleničky a domluvit příští akce. Důvod se vždycky najde. Bohužel účastní se spíše mladší ročníky, u těch starších se protesty proti čemukoliv (i když prý jde o českou národní vlastnost) přece jen nenosí.

Pokud se nepodaří shromáždit dostatečný houf, je možno ústně napadnout nějakého potencionálního nepřítele. V minulosti to byla Amerika, v současnosti Rusko. Z toho je vidět, že nepřítel vždycky existuje. Je tu nebezpečí, že škarohlídové mohou namítat něco ve smyslu posuzování kolektivní viny, tedy že ne všichni v Rusku jsou padouši. Navíc lidé vzdělaní upozorní, že nebezpečí v minulosti hrozilo od Němců, potenciálně od Rakušanů (Habsburkové) a dokonce i od Slováků v době Slovenského Štátu. Bohužel určitá nedůvěra může panovat i vůči Francouzům a Britům (Mnichovská dohoda). O tom, že spojenci Hitlera byli i Maďaři (navíc původem z Rakousko-Uherska, Italové a Turci, o tom snad není třeba diskutovat. A to se díváme jen po nejbližším okolí.

Nechci rozebírat hříchy Švédů (byli svého času až v Praze a štípli nám Ďábelskou bibli), a kdoví jestli Španělé nemohou za španělskou chřipku a Číňané za tu ptačí. Nemáme to v české kotlině lehké.

Nezbývá než se distancovat od masového ohrožení. Prostě si vybrat přesnější cíl. V současnosti  je v módě Putin, Zeman a Trump. Zítra to může být jinak. Nevadí, že osobu zná hrdina jen z obrazovky, když se síly vhodně spojí, nemá kterýkoliv z nich šanci na jakoukoliv obranu. Navíc tu je výborná možnost inovovat. Riziko přitom není vůbec žádné. Napadání souseda v hospodě může končit nějakou tou fackou. Trump sice vypadá jako ranař, ale že by se vydal fackovat do Čech, no uznejte, to by se něco naběhal.

Jsou ovšem cíle, kterým bych se vyhnul. Například Čína. Už za mých rodičů se říkalo, že by nás Číňani mohli utlouct čepicemi. Od té doby jich ještě přibylo a tak jsem sedl a zkusil spočítat, jak by to vydalo, kdyby se vydali v desetistupu (aby se vešli do ulic). Nemohl jsem věřit svým očím. Spočítejte si to! První by byli na Vysočině a poslední ještě doma. Většina by ani nevykročila. Ona je ta masová migrace na pováženou.

Od toho okamžiku špatně spím. Zdá se mně, jak Putin sedá na motorku v maskáčích a s holou hlavou útočí na Česko a okolí. Sice beze zbraně, ale je vymakaný. Proti němu se staví, kdo jiný, než Stropnický. Zvláštní je, že ve snu ho vidím v kožené vestě, model sedmnácté století, na hlavě přilbici jako Don Quijote. Asi proto, že je herec. Kupodivu zbraň opět není rozeznatelná. Bohužel, následující okamžiky se mně ztrácejí v mlze. Ale na klidu to nepřidá. Musíme být opatrní, protože ve světovém zvěřinci jsme docela malá klec.

Tak až budete zase organizovat nějaký protest, protestujte jen tam, kde je to bezpečné. Přeji veselé protesty.