Prý v osmnácti. Omyl! Výměny ministrů, nevlídné připomínky k chování premiéra. Dosud nic, teď každý prozřel, co se mělo a jak. Možná, že premiér měl vyměnit sebe. Ale proč, ani Angela se nevzdává. V čem je problém?
Možná vás to překvapí, ale začnu pubertou. Mladý člověk má pocit, že je dospělý, chytrý, silný a ti okolo by se od něho mohli učit. Někteří později začnou pochybovat a tvořit menší i větší díla. Někteří nezačnou a dělají politickou kariéru.
Vždycky jsem prosazoval mládí vpřed. (Bez dodatku – staří na jejich místa.) Mladí jsou průbojnější, iniciativnější a radikální. Otázka je, kde jsou meze, kdy začíná hrát svou roli zkušenost.
Když vidím šílící fanynky před pódiem oblíbené kapely, jsem shovívavý. Většinu z nich to časem přejde. Pokud neudělají horší věci. Ovšem osamělá matka pěti děti bez podpory svých bývalých partnerů zaslouží hospitalizaci na specializovaném oddělení. Ale ani ona za to nemůže. Časopisy pro teenagery (spíš dívky) jsou plné návodů jak být krásná, jak sbalit kluka, až po kvalifikované rady jak ho uspokojit.
Média uvádějí seznamy partnerek známých hokejistů a fotbalistů, přítele (dříve milence) známých hereček, zpěvaček a modelek. Vždycky je to vztah jak trám a když po několika měsících skončí, nevadí, bleskově se objeví další. Skoro to vypadá jako předmět podnikání.
Pokud máte pocit, že mám něco proti ženám, tak určitě ne. Jenže chlapi jsou, řekněme, přízemnější. I jejich představy jsou méně snové. Pokud ne, stávají se z nich např. právníci (věří ve vinu klienta, věří v nevinu klienta atd.), ekonomové (věří, že dolar vzroste a doufají, že koruna ještě víc), nebo politici (věří, že bude líp). Všimněte si, že neuvádím kazatele. Mám totiž nejasný pocit, že příslušníci uvedených profesí jsou silněji věřící než profesionální kněz. Tedy s výjimkou dívek, které věří, že Justin je tajně miluje.
Mám jen obavu, že až klukům dojde jak náročný je pro dívky jejich exteriér, kolik a jak často nakupují, jak se zamilovávají a odmilovávají, tak nám komunita gayů silně naroste. Tolik na okraj a pojďme k věci.
Pokud se mladý, ambiciózní a chytrý člověk dostane do politiky, začne brzdit. Samozřejmě až v okamžiku kdy má dostatečně výnosnou funkci. Nestojí o problémy, nestojí o rizika. A místo progresívních změn začíná hniloba. Projeďte si naši politickou scénu jmenovitě. Zákon o urážce hlavy státu padl pod stůl a tak můžete sprosťačit jak je libo. Budete-li obzvláště nechutní, pak se zařadíte mezi intelektuály. Příkladů jejich vulgarit je na internetu víc než dost.
Kdy tedy mladý člověk dostane rozum? To je otázka. Určitě sem nepatří dívky na čundru v Afgánistánu, určitě to nejsou „dobročinní pracovníci“, kteří ilegálně překračují turecké hranice a nechají se fotografovat se zbraní v ruce. Stejná kategorie jako frajeři, kteří lezou na železniční vozy pod trolejí. Nebo demonstranti hulákající na ulici cestu z jedné hospody do druhé. Určitě to nejsou politici, kteří nemají tolik soudnosti, aby se šli vyspat na kanape a ne do sněmovny. Nejsou to ani ti, kteří tahají z výdělečně činných spoluobčanů peníze, aby je mohli investovat do pochybných projektů svých známých. Zvlášť když i malému dítěti je jasné, že se na to přijde. Pro takové existuje odborný termín. Mezi prostým lidem se jim říká magoři.
Prostě existují desetiletí programátoři, třicetiletí nositelé cen za vědu i sedmdesátiletí nezodpovědní puberťáci. Neodsuzujme je, oni za to nemohou, jsou takoví. Nedospělí. Ale uvědomme si, že nemáme tolik peněz, abychom všem zastydlíkům pořídili kvalifikované asistenty. A nikdy mít nebudeme.
Vždycky jsem zastával názor, že ve funkci (prakticky jakékoliv) by měl člověk zůstat jen dvě možná (volební) období. Pak pryč. Protože je brzdou progrese. Pokud se během doby neosvědčí nástupce, pak by se snad mohlo uvažovat o návratu. I když – za osm, deset let se musí objevit lepší, schopnější. Jen to nesmí být typy jako výše uvedení.
Vlastně to není můj nápad. Jako studentík jsem kdysi četl, že na vědeckých pracovištích ve Spojených státech podobná praxe existuje. No nevím. On se každý na výhodné pozici drží jako „veš ve strupě“. A i podřízení jsou spokojeni. Neschopný šéf zaleze do své pracovny a je klid. Šéf blbec je někdy hotový poklad.
Prostě nejhorší kombinace je neschopný, (nedospělý), aktivní. Takže bychom měli být vděčni za líné politiky. Jen kde vzít peníze na ty dozorující ošetřovatele.
