Jak budujeme socialismus!

Stručně řečeno – úspěšně. Například plánovaným proinvestováváním. Chcete příklad? Dobře. Dnes jsou aktuální problémy s imigranty. Tak prosím.

Úvod do problému:  Podstatným rysem socialistického plánování byla jeho nesystematičnost. Plány se dělaly a buď plnily – můj známý říkal, že to chce ostrou tužku – a podnik plnil plán pravidelně. Nebo se neplnily, a pak za to mohly objektivní potíže. Aby bylo vidět, že se pracuje, tak se proinvestovávalo. Tak zněl používaný termín. Rozpočet se nadsadil aby se dalo ušetřit, ale přitom se nesmělo šetřit příliš. Aby bylo vidět, že hodně pracujeme. Když peníze na konci roku zbyly, tak se utratily za cokoliv, aby se příští rok mohl navýšit rozpočet. Co si pamatuji, dělá se to se státními příspěvky dodnes. Hasiči slaví sto let sboru a řeknou si kraji o dvacet tisíc. Kraj jim dá deset, a spokojenost je na obou stranách. Příští rok mohou žádat víc, to každý pochopí. A teď k současnosti.

Při prvních náznacích přílivu imigrantů vláda odmítne kvóty EU. A taktně zapomene sdělit evropským demokratům, že diktovat člověku kde se má zdržovat je nedemokratické. Hned nato vláda nabídne několik set míst pro uprchlíky. Zřejmě si příslušné ministerstvo nevšimlo, že už v tomto okamžiku se valí ne stovky, ale tisíce.

Ve stejném okamžiku začne příslušný ministr hledat kam by uprchlíky umístil. Proč ne koupit nábytek a potom shánět byt. Velice rychle také přijde na to, že bude potřebovat víc civilních zaměstnanců, víc policistů a vůbec víc peněz. Dostane tři miliardy. To číslo se mně líbí. I absolvent zvláštní školy snadno zjistí kolik jsou tři miliardy dělené třemi miliony důchodců a dalších občanů na hranici bídy.

Nepochybuji o tom, že za měsíc budou kompetentní úředníci překvapeni nižší úrodou a tedy potřebou dovážet větší množství potravin. To se ve státním rozpočtu ztratí, stejně budeme muset dovážet větší množství skopového a jiných specialit.

Mezitím budou imigranti studovat. Nejprve se budou rok učit česky (možná už příští rok plánovitě rozšíříme kurzy češtiny pro cizince), potom půjdou na základní, střední i vysoké školy (samozřejmě zdarma). Hned potom budou přínosem. Tím se dopracujeme na úroveň zemí kde státní školství nestojí za nic, zato soukromé je za peníze. V soukromé škole učitelé vydělávají a do státní si jdou odpočinout.

Také nepochybuji o tom, že přibližně v listopadu si ministerstvo všimne, že v říjnu začalo mrznout. A bude muset vystěhovat školy do lesů a v jejich budovách zřídit ubytovny. K tomu bude nejprve nutno zřídit komise, výbor a odbor.  Ti vypracují studii, projekt a realizační plán.  Jen netuším, zdali bude nutno investovat do nového topení nebo jen do dřeva na táboráky v bytech.

Výhodou je, že pracovitý cizinec může už za nějakých pět, šest let přispívat do sociální kasičky. Mezitím si pořídí šest dětí a bude čerpat rodinné a další příspěvky. S tím už máme své pětadvacetileté zkušenosti.

Jak vidíte, všechno je naplánováno. A plán je zárukou, že se bude proinvestovávat stále víc a víc. Nemusím vysvětlovat, že stavba silnice za sto tisíc – nic moc. Zato taková silnice za deset milionů!  I když je stejně dlouhá, každý vidí, že je čím se chlubit.

A tak a ještě jinak budujeme socialismus.