Havlíčku, Havle

Tak tu sedím a rekapituluji. Člověk musí jednou za čas hodnotit. Realita ho donutí. Tak to bylo, je a bude.

Nejsem si jist, že pravdy je víc než bývalo. Pravdivější je zpravodajství o situaci na Arabském poloostrově. Také se víc a přesněji dozvídáme jak je v Číně, Tibetu, Afghánistánu i když bychom to třeba raději neslyšeli. Takové ty globální pravdy. S těmi lokálními je to horší. Nedozvíš se že krachuje firma které jsi dal zálohu, nedozvíš se že populární politik krade jako straka. Provalí se milostné aféry herců a nemanželské děti celebrit. Jenže abych pravdu řekl, to mně je fuk.

Také s tou láskou jsem si nějak nepolepšil. Tedy nebojím se o lásku láskovatou, lidé se stále a rádi zamilovávají a dokonce častěji a rychleji než dřív. Samozřejmě se občas musí odmilovat, ale s tím všeobecně není problém. Spíš mně jde o méně žhavé vztahy. O vztahy mezi lidmi kteří nejsou zamilovaní, nejsou svázání příbuzenskými svazky nebo závazky, ale prostě jen tak dělají pro spoluobčana něco co jemu pomůže a jim dá dobrý pocit. Hodně jsem mezi lidmi prožil. Zní neuvěřitelně jak mně obchodník ze sousedního města posílal po mně neznámém řidiči autobusu instalační materiál, abych pro něj nemusel jezdit. Jen tak. Truhlář mně na nástavbu vozíku nabídl vlastní prkna zdarma. Pro pár kousků… má jich na zahradě dost.

Reklamy neříkají pravdu. Zboží se zmenšuje, ceny zůstávají. Pokud se sníží můžeš vzít jed že nedávno byly potichu zvýšeny. Když mě šmírovala uliční důvěrnice věděla to celá ulice. Dnes mě šmírují operátoři, internet leze až na stůl, však to znáš. Ctihodný zásilkový obchod prodal mé osobní údaje další firmě a teď pečlivě likviduji spam prokazatelně z tohoto zdroje. Poznám to, nalítli na jednoduchý trik. Nemáme se špatně, to ne. Všichni okolo mají nová auta a dovolenou v zahraničí. Ale vlastní děti pracují s „maximálním nasazením“ tak říkajíc od nevidím do nevidím. Takže je nevidím. Bojím se připomenout časy, kdy v sousedství nepracovala ani jedna žena, protože rodinu zajišťoval manžel který měl místo „pod penzí“.

Panuje všeobecná neláska a sobectví. Mladí nepřejí seniorům důchody (školné zdarma), soudci by pochopili snížení minimální mzdy (své platy úspěšně obhajují), manažeři kritizují benefity zaměstnanců (na zlaté padáky nám nesahejte), příživníci vyžadují státní podporu (mám děti, nic neumím, státe dej). Všichni by rázně zasáhli proti všem kolem dokola. Společnost se rozvrstvila. Objevují se nové a nové radikální menšiny a státní politika některé podporuje. Jako by tu nebyla menšina Poláků, Maďarů, Němců, Ukrajinců, Rusů atd. Masarykův národ československý byla fantazie, ale kdyby se ujala byl klid. Přesto zůstávám v pohodě. Menšiny se zatím nedohodly. Až se to stane, bude nezbytně nutné najít společného nepřítele a toho izolovat, zpacifikovat, lynčovat, vyhubit. V historii civilizace nic nového. Ale teď mně děláš starosti ty.

Nevěřím že jsi měl někdy nějaký špatný úmysl (pokud jsi nějaký měl), ale spíš šlo o směs neznalosti a naivity. O nedomyšlené, zbrklé a nekvalifikované jednání. Jenže …znáš lidi. Stačí zaplatit dobrého advokáta a ve vhodnou chvíli najde dost argumentů pro obvinění z úmyslného klamání. Okamžitě začnou pátrat zdali to bylo za účelem vlastního prospěchu a jakého. Doufám, že máš našetřeno na ještě lepší advokáty kteří dokáží, že v tom úmysl nebyl. Ale garantuji ti, že po čase na tebe dějiny vyhrabou i příznaky předčasné senility, zdrbnou tě v tisku a vyškrtnou z historie, ne-li něco horšího. Nic si z toho nedělej, to už ti bude jedno.

Myslím si, že by sis to neměl nechat líbit. Neházej flintu do žita a jednej. To se počítá k dobru i u posledního soudu. Ne nějakou slezinou spřízněných duší které si pokecají na rautu, pronesou své pečlivě připravené projevy které si v knižní podobě odvezou domů aby je založili na viditelné místo v knihovně a potomci měli co vyhazovat. Chtělo by to skutečné činy. Jistě tě něco napadne. Jsem tak trochu mimo, ale není mně jedno když se kolem řítí nebrzděný vlak ke vzdáleným zítřkům a ještě větším katastrofám.

Tvůj přítel