Dvě zeměpisné

Letí hádanky, kvízy a soutěže. Máte rádi hádanky? Tak tedy hned dvě.... Nic nového pod sluncem. Moudrosti sypeme z rukávu. Dějiny se opakují.  Zvláště když nevíme co říct. Ale neřídíme se jimi. Jinak bychom si museli připomenout také: „Jen hlupák dělá stejnou chybu dvakrát“.

Byla jedna velká země s obrovskou a skvělou historií. Ve dvacátém století se proměnila na poměrně  moderní a pokrokový stát se sklonem k socialismu. Ať se vám to líbí nebo nelíbí je fakt, že chudých ubylo, lidé si byli rovni (alespoň co se týká všudypřítomného náboženství), stát přiměřeně podporoval školství i zdravotnictví. Samozřejmě to mělo dopad na hospodářství a jak dnes říkáme, stát žil na dluh.

Byla tedy spuštěna privatizace, stát přenechal soukromému sektoru i sociální služby a zrušil všechny možné dotace. Životní úroveň nižší a střední vrstvy prudce klesla. Díky tomu vzrostla negramotnost a následně se zhoršily možnosti pracovního uplatnění méně vzdělaných a  méně kvalifikovaných mladých lidí. Zvlášť těžce byly postiženy ženy. Majetkové poměry nepříznivě dopadly i na děti. Také nemocnost a úmrtnost (zvláště nezaopatřených žen ) se zvětšila. Rodiny nemají peníze a pojištění obvykle neexistuje. A k tomu stačila zhruba dvě desetiletí.

Řeší se to podle místních tradic. Rodinu ekonomicky zajišťuje muž. Protože to není snadné, zůstává velmi mnoho mužů bez ženy. Žena je odkázána na muže. Protože muži si ženitbu nemohou dovolit, zůstává mnoho žen svobodných. Tím i bez podpory v nouzi.  Pokud se žena vdá, je stoprocentně závislá na muži po všech stránkách. Naštěstí tu je bohatá politická instituce jménem Muslimské bratrstvo. Dokáže podporovat chudé. Za cenu bezpodmínečného přijetí preferované ideologie. A lidé přijímají. Rádi. Co jiného jim zbývá.

Vzniká atmosféra manipulace a částečně i strachu o existenci, která společnost rozděluje, diskriminuje ženy a škodí dětem. Přičteme-li k tomu necitlivost a sobectví západní společnosti nemůžeme se divit, že našinec má při návštěvě pocit, že se pohybuje v blízkosti sudu s prachem. Tedy pokud netráví čas v izolovaném a dobře stráženém prostředí hotelového baru nebo pláže. K tomu stačila dvě desetiletí. Která země to je?

Daleko odtud, jen pár hodin letu existuje jiná země. Malá, s dlouhou a neméně skvělou historií. Staletí patřila k nejpokrokovějším ve svém regionu. Také zde se někteří rozhodli, že ekonomika je nejpřednější z předních. Ekonomové předběhli právníky a dnes už i všechny ostatní. Právníci je dohonili a jedny jako druhé dnes nedostihne ani zákon. Proběhla privatizace, nůžky životní úrovně se zřetelně rozevřely, negramotnost neklesla, ale úroveň některých škol už ano. Nezaměstnanost se týká nejen žen, ale i mužů, pojištění ze zákona nestačí a soukromé vklady jsou nejisté. Lidé se zadlužují a žádné štědré Bratrstvo tu není. Zatím! A k tomu stačila zhruba dvě desetiletí.

Jméno té zemičky je druhou hádankou.

(Autor dat o vzdálené zemi tam žije od narození. Má vysoké vzdělání a je veřejně činný. Kupodivu právě to mu ti co vládnou vyčítají.)