Dobrý nápad má cenu zlata (doslova)

Bývaly doby, kdy se člověk nejdříve musel stát učněm, potom tovaryšem a teprve nakonec mistrem, který mohl dělat mistrovskou práci. Tedy jeden stavěl katedrály a druhý kozí chlívky.

Mám štěstí na skvělé lékaře. Dvakrát už mně zachránili život a věřím, že se jim to povede i napotřetí. Alespoň dočasně, a to jak víme může být i velmi dlouho. Většinou jim nepřipadá vhodné vybírat poplatek a tak tuto činnost přidělili sestře, v některých zařízeních i speciální pokladně nebo automatu. Nepochybuji ovšem o tom, že jsou i lékaři který si za svůj bezesporu kvalitní úkon nechají vsunout nějakou tu obálku do kapsy svého pláště. Ať se to líbí nebo nelíbí je to lidsky pochopitelné, zvláště v době drsně tržní.

Co mě však překvapuje, že pan ministr to bude řešit. A jak u našich ministrů je zvykem, moudře a s nadhledem. Pro příště bude obsah obálek daný ceníkem a bude putovat přímo k zdravotnickému zařízení. Jaksi mně uniklo, co z toho bude mít ten špičkový lékař který bude bez bonusu. Asi bude nutné aby pacient nosil obálky dvě.

Vlastně se dá očekávat, že další obálku si bude muset přichystat pro pojišťovnu, stát, Evropskou unii a OSN. Požádal jsem manželku o zhotovení větší kapsy ke svému pyžamu pro případ urychleného transportu do nemocnice. Do arabských zemích jsem jezdil s hrstí jednodolarovek. Do nemocnice, alespoň podle předběžných údajů, budu jezdit s českými tisícovkami. Jednodolarovky určitě nepostačí. Ale musím uznat, že za tak důmyslnou myšlenkovou konstrukci ta legrace stojí.

Loupežníci všech zemí spojte se.