Co se vleče, neuteče

Člověk „prostý“ je permanentně přesvědčován, že politici jsou tu od toho, aby připravovali nezbytné zákony, rušili ty zbytečné a vedli státní orgány k jejich plnění. Ale to je omyl!

Základním zaměstnáním politiků jsou volby a volební kampaně. Proto jich máme víc než dost, což je údajně znakem demokracie. Že se po volbách každá strana snaží změnit situaci k obrazu svému je znakem její neukázněnosti a politikaření, jehož výsledkem je boj o koryta.

Kdybych měl možnost pohovořit s panem Hamáčkem, určitě bych se ho nejprve zeptal, jestli nepovažuje požadavek třetiny míst ve vládě při volitelnosti strany téměř na hranici za drzost. Předpokládám, že by mě přesvědčoval o mimořádných schopnostech stranického týmu. To poněkud zpochybňuje současný boj o místo ministra zahraničí právě pro jednoho jediného muže.

Sociální demokracie má prý asi sedmnáct tisíc pět set členů. Chce někdo tvrdit, že mezi nimi je jen jeden vhodný kandidát? Nedivil bych se, výroky o nevzdělaných voličích, zvláště z venkova se v ústech lidoopů z centra už objevily několikrát. Zase z toho čouhá onen boj o koryta. V každém případě je to v tomto případě urážka členů strany.

Jsem si jist, že normální lidé zázraky neočekávají. Stačí se podívat po figurkách ve špičkové politice za poslední čtvrtstoletí. Jmenovat nechci, někteří tam jsou dodnes. Výsledky jejich fungování nevalné, odpovědnost žádná. Takže přestaňme mluvit o ohrožení klimatem, migrací, Ruskem a teroristy. Naši existenci ohrožují především politici, naši, unijní i světoví. Občané jimi pohrdají, a proto na ně kašlou. Bohužel. Ale jen do jisté doby. To nás učí dějiny.

Taktika je to ovšem osvědčená. I kdyby sociální demokraté příští volby prohráli na plné čáře, budou argumentovat právě tou nevzdělaností obyčejných občanů, kteří neumí pochopit jejich ušlechtilé cíle. Tak se to totiž běžně dělá.