Co se v mládí naučíš

Co se v mládí naučíš, ke stáru jak když najdeš. Takový nesmysl! Učím se nejen stále, ale zgruntu znova. Teď se zrovna učím číst. Díky novinám.

Tak třeba si musím pamatovat, že pokud se svléknu na veřejnosti donaha jsem úchyl. Pokud ovšem přitom budu křičet Putin je vůl, tak jsem aktivista.

Nota bene, aktivista. Ten kdo sbírá petky v lese, kdo organizuje hry pro děti a pečuje o svoji stařičkou matku je dobrák. Kdo nedělá nic, vykřikuje na náměstí a mává transparenty, je aktivista.

Pokud kdokoliv dokáže, že pan Tenaten je zloděj a podvodník může to být pravda jen do té doby než obviněný a aktivisté prohlásí, že Zeman je horší.

Návštěva cizí země například za účelem účasti na oslavách tisíc let založení kláštera je zavrženíhodná, protože mně na letišti  té země ukradli cigarety.

To je jen několik výňatků z tisku. Samozřejmě přeformulovaných. Ale právě takové a podobné se staly argumentem, proč se na stará kolena učím číst. A chápat nově pojmy. Tak například na dovolené jsme se sešli: Rus, já  a Američan. Původně jsem si myslel, že jsme všichni turisté. Omyl. Rus je vyzvědač, já turista, Američan šiřitel demokracie.

Každý dobrý detektiv a policista hledal v případu motiv. Každý správný advokát a soudce hledali, kdo má z případu prospěch. Každý vědec potvrzuje nebo vyvrací hypotézu pochybnostmi. Normální občan věří. Kdykoliv, čemukoliv.  A novináři se tím živí. K čemu církve, politické strany? Jediné co je zapotřebí, je správně formulovat ten aktuálně důležitý názor.