České kolečko

Dali jsme světu roboty, tunelování, knedlo-vepřo-zelo a mnoho jiného. Naposledy „České kolečko“.

Pár desítek tisíc Asiatů se rozhodlo vylepšit si v dalekém Česku svůj nevalný. rozpočet. Asi k tomu měli pádný důvod, protože v úvodu museli našetřit, vypůjčit si, prostě sehnat nemalou částku, aby zaplatili zprostředkovatelským agenturám. Koupili si naději, že jednou bude líp. Byli spokojeni. 

Zprostředkovatelské mafie si namastily kapsy a dopravily dělníky až do naší krásné vlasti. Za svou službu si účtovali až se hory zelenaly.  I oni byli spokojeni.

Zaměstnavatelé byli spokojeni, protože ve většině případů se na výplatách nepředali. Tak levnou pracovní sílu doma nemáme. A to jsme stále levnější než na západ od našich hranic. V době kdy se u nás stavěly velké průmyslové stavby bylo vidět mnoho cizinců jak dělají od nevidím do nevidím. Večer nakoupili v supermarketu a šli na ubytovnu aby ráno byli svěží. Pokud jednou za čas zasedli v  hospodě, pak večer cestou z práce na pivo a šli dál. Pracovali  v sobotu a neděli. Aby splatili dluhy a přivezli svým rodinám nějaké to euro nebo dolar. Zaměstnavatelé byli velmi spokojeni. Ušetřili, a stavby jely sedm dní v týdnu.

Pracovití cizinci byli obírání drsnými cenami nejen za ubytování, ale za všechno. Mimo jiné  zprostředkovateli. Ubytovatelé byli spokojeni, část peněz zůstala hned v obchodech, část u mafiánů. Vlastně byli spokojeni všichni.

Pak naši „cizinci" ztratili práci. Všem to bylo jedno jen „stát" zareagoval. Moudře usoudil že s těmito lidmi mohou být problémy. Zůstat v cizí zemi bez prostředků a bez střechy nad hlavou je na pováženou. Stát se ukázal z té lepší stránky. Alespoň to tak prezentuje. Nabídl zpáteční letenky, nabídl na české poměry velice slušné odškodnění.  Jen aby se těch desítek tisíc novodobých nevolníků zbavil. Stát je se sebou spokojen. Náklady jdou ze státní kasy, ne z kapsy těch, kteří z agenturních zaměstnanců profitovali. Do pokladny je doplní ti co ještě mají práci. A to je České kolečko.

Charitativní, humanitární, prostě ušlechtilé gesto se cení. Ještě, že příležitostí je víc než dost. Pocit vlastní ušlechtilosti je k nezaplacení, o reklamě nemluvě. A mimo možnost vystavit svou ohleduplnost k lidem v nouzi to nevylučuje možnost vykládat o dírách v rozpočtu.

V žádném případě se nedá očekávat, že by se pro příště důkladně zvažovalo jaký je z každého podnikání efekt a kdo na něm vydělá. A ne zastavět zemi automobilkami přes varování ekonomů o závislosti na automobilním průmyslu. V krizi ještě víc podpořit výrobu. Aby Bursík mohl bojovat proti emisím vymýšlením daní za takové zbytečnosti jako je topení.

Všichni jsou spokojeni. Alespoň na první pohled to tak vypadá. Nebo snad ne? Mám jednodušší řešení. Vyškrtnout tento blog jako nevhodný, novinářům zakázat kritizovat pod pokutou a ustanovit zvláštní Úřad pro chválení. České kolečko nám bude závidět celý svět.