Bývávalo

V hloubi staletí byli stařešinové váženi a ctěni. Ne že by byli rozmazlováni, ale když už nemohli podávat uspokojivé pracovní výkony tak alespoň byli pamětí kmene a nositeli celoživotních zkušeností.

Dnes tomu je jinak. Denně slyšíme jak  nebude na důchody. A je tedy nezbytné utáhnout i současným důchodcům opasky. Těm zvláště. Je to chytré hned za tří důvodů.

Tak za prvé: Dnešní důchodci se za války, v poválečné době, létech socialismu a zvlášť v posledních dvaceti letech naučili šetřit. Rozmařile hýří jen na stále dražších lécích. Pravověrní ekonomové tím musí být rozčarováni, stejně tu nejsme na věky.

Za druhé: Ti nejstarší ze seniorů bývají dementní takže  jim nedojde co se na ně chystá.

Za třetí: Většina seniorů jsou ženy a moje dlouholetá zkušenost říká, že pokud je šéf vezme na odměnách a připraví o přesčasy tak si popláčou ale nikoho nebudou fackovat ani na něj řvát. Důchodci jsou prostě vhodná  společenská  skupina k mírnému i většímu oškubání.

Díky tomu není nutno šetřit na předražených státních zakázkách, různých akcích ke zviditelnění a povyražení se politiků a dotování zábav, které by si jinak organizátoři museli zaplatit sami, tedy převážně ze sponzorských darů.

Přístup pravicových a levicových politiků se do jisté míry liší v technice akce. Ti pravicoví chtějí  ať se každý stará sám. Proč ne? Ve většině zemí světa se o seniora stará jeho vlastní rodina. Jenže v našich krajích všichni práce schopní pracují od do s maximálním nasazením, ženy se odmítají zavírat v domácnosti a tráví čas vyděláváním peněz, které by v jiných kulturách oželely.  A všichni pilně  platí daně. Tak to bylo nastartováno a tak to přestává fungovat. Senioři se musí zajistit sami. Odložit starce do domova by jinde pokládali za ostudu, u nás se na tom dost neefektivně živí organizace podporované státem. Dobře, vezměme každý z nás zodpovědnost do svých rukou. Co takhle kdybychom my svéprávní a svobodní občané rozhodli samostatně o tom jestli chceme platit za veřejnoprávní rozhlas a televizi, co kdybychom se podle svého skládali na olympiády a ohňostroje. A náhrady za škody způsobené státními úředníky ať platí osobně ti co je způsobili. Konečně mohou si zodpovědnost zkusit pojistit u soukromých pojišťoven. Když ono se tak pohodlně vládne socialisticky.

Je-li důchodový  systém ohrožen, pokládal bych (v tržním prostředí) za samozřejmé, že ženy budou odcházet do důchodu později. Matka má být s dítětem doma když je malé a ne když mu je přes padesát. Ženy se dožívají vyššího věku a tedy čerpají důchod déle. Z toho jsou ekonomové určitě v šoku. Ale tak daleko  pravicový politik nemyslí. Není dobře dráždit hada bosou nohou.

Levicový je toho názoru, že by lidé měli být na klidné na stáří zaopatřeni důchodovým systémem. Šmahem. A to se dá využít a zneužít. Další slova jsou zbytečná.

Všichni ovšem mají jedno společné. Jen ne něco pracně řešit, proč si lámat hlavu, když to můžeme vzít z jedné vody načisto. Důvody viz výše. Jak jednoduché.

Mezitím se u mladých formuje názor na staré vyžírky, odnaučují se solidaritě a důstojný nárok nahrazují charitou která dělá dobře všem, zvláště pyšným dušičkám. Jsme proti stokoruně daní, ale nejrůznější organizace loudí pravidelný měsíční příspěvek. Především od státu, pak ve sbírkách. V zájmu zvýšení efektivity se už ani neobtěžují slušně požádat. Pošlou hned složenku. Pravda, máme právo rozhodnout se a nedat, stejně jako u daní nevíme kde náš dar skončí. Ale dobře to vypadá, zvláště když jde o dar veliký. To pak budeme i v novinách.

Co říci až zase budeme poslouchat že důchodců je mnoho a na důchody nejsou peníze? Styďte se kluci.