Blog, otázky a odpovědi

  Důvody proč se člověk dostane na blog (nejen jako autor) mohou být různé. Přiměřený exhibicionismus, potřeba ulevit své koprolálii, vyjádřit názor v domnění že někoho bude zajímat, a jiné.

Když z diskusí vyškrtneme sprosťárny a osobní útoky na kohokoliv zvláště osoby veřejně známé, zbudou často velice kvalitní názory. Škoda jen, že se jimi nepoučí ti, co o našem veřejném životě rozhodují. Námitka, že k vyjádření jsou volby neobstojí. Volební programy se zhusta neplní. Stačilo by, kdyby si mocní spočítali pro a proti. Vlastně nestačilo, protože nikdo neodhalí, kolik z diváků hlasujících v televizních anketách je chorobných telefonistů a kolika jde o věc samu. A tak o skutečném běhu věcí  rozhoduje víra.

Pokud si autorka mírně pokleslého seriálu myslí, že představuje „život takový jaký je a proto seriál lidé mají rádi", tak je to typická ukázka víry. Neznám totiž moc lidí kteří házejí miliony, souloží málem každý s každým a zbytek času (i v pracovní době) tráví rozhovory nad sklenkou. Asi se stýkám se nepravými. Ale víra diváků i autorky rozhoduje o výsledku víc než všichni kritici dohromady.

Svět se mění. Myslím, že jednou z nejdůležitějších změn je snaha zfalšovat cokoliv, každého oklamat a to s neskrývanou drzostí. A legalizace této snahy. (Stejně jako se před léty z urážky „vole" stala výplň běžného projevu.) A tak se člověk který opíše diplomku hájí tím, že chyba je na straně komise, která měla falzifikát poznat. Sociální dávky musíme krátit, ale ve věznicích je nutno zajistit předepsanou péči, jinak nás budou vězni žalovat ve Štrasburku. Vyhrají to. Stát nemá na důchody, ale má stovky milionů na nové pomníky. Léta bojuje o dálniční křižovatku než cudně přizná že to jde jinak a levněji. Občas mně ještě vytočí námitka úředníka, že „to nařizují z Bruselu". Zeptám se jestli mu to připadá normální. „Ne, je to pitomost.", zní odpověď. Ale na následnou otázku proč tedy příslušní byrokraté nenavrhnou změnu, když sami vidí nesmyslnost takového počínání se odpověď nekoná.

Zkusme nadhodit debatu o tom, zdali nepřiměřený, dokonce nezákonný zisk je přípustný. Třeba na příkladu směny -  vekslování. Tak především se dozvíme, že: „Lichva souvisí s půjčováním peněz. S ničím jiným. Určitě ne s obchodem jako takovým."  Zcela správně. Takže půjčím li stovku na stoprocentní úrok, je to lichva. Půjčím-li dvd za dvě, je to obchod.

Aby bylo jasno: „ Veksláci - nebyli to lichváři, nepůjčovali peníze, prostě kupovali od cizinců valuty (dolary, marky), ty měnili za bony, které pak prodávali lidem (a nebo jim prodávali rovnou ty valuty). Čili jejich zisk byl v rozdílu nakoupím - prodám. Asi jako dneska jakýkoliv podnikatel - obchodník." Ta poslední věta je jasná. Rozumím, všiml jsem si, že zbohatnutí současné společnosti bylo často založeno na „nákupu za účelem prodeje".

Všechno záleží na správné definici pojmů. A protože náš jazyk je bohatý, můžeme očekávat velmi široký sortiment právních výkladů podle toho, co se zrovna hodí. Třeba budou poslanci měnit ústavu každý rok, podle toho, co bude zrovna na tapetě.

A tak pomalu ale jistě dospějeme k definici co je to blog. Blog - je možnost jak nabídnout sprosťákům možnost anonymně a dosyta se vynadávat a neobtěžovat své známé. Blog - je provokace, která má ty ostatní vyzvat k přemýšlení. Obojí se daří. A to není málo.