Blog – jeho světla a stíny

  Společnost blogerů (a samozřejmě blogerek - abych nenarazil) se rozvrstvuje. Na jedné straně ti co přinášejí pozoruhodně dobré myšlenky, na druhé straně ti co se hrabou ve stokách. Obojí stojí za pozornost, laskavý čtenář si může vybrat.

Všímám si, že na tapetě je především politika. Pochopitelně, občan by se rád vyjádřil. Že k tomu má možnost v politických stranách? Nesmysl. Politická kuchyně užívá zázračné technologie. Na začátku (dole v organizacích) se zadělá na koláče a na konci (v parlamentu) jsou z toho sádroví trpaslíci.

Politické strany jsou poměrně zbytečné. A mohou za to Řekové. Demokracie fungovala dokud existovaly městské státy. Také dnes se opravují chodníky a staví vodovody bez ohledu na to která strana na radnici vládne. Jenže Řekové to zkazili. Tu chtěli do Persie, tu zas do Egypta. To se vymstilo, vznikly diktatury a demokracie byla v háji. Ani Římané se nepoučili a nás to globálně čeká.

Z toho plyne, že cílem vyšší až nejvyšších  politiků je zaopatřit si přiměřené bonusy. Přesně podle zásady „my se budeme zabývat přesouváním daní, vytvářením institucí, mezinárodními konferencemi a podobnými malichernostmi". Takové ty zásadní problémy jako z čeho postavit čistírnu odpadních vod necháme těm dole.

A tak těm nespokojeným  nezbývá než se vyjádřit na blogu. Je to podobné jako darovat krev. Nic za to nechtějí a třeba to někomu pomůže. I s tím rizikem, že někdy napíší hloupost. I s tím rizikem, že někdo bude s posbíranými perlami šmelit podobně jako s krví. Pokud mu dojde význam problému o čemž pochybuji, protože všeobecný nadhled některých politiků je neuvěřitelně omezený. (Nemyslím Biomasu, rejpalové.) 

Druhá skupina autorů jsou kanáloví exhibicionisté. Nedávno jsem tu četl stručný blog kde v několika odstavcích bylo:

Banda, kreatury, držet koryt, nenažranosti, válejí se v luxusu (věřte, nevěřte, autor útočil na levicovou stranu), bezcharakterní lotři, lemplové.

Mám zásadní nedůvěru k  radikálním borcům kteří pro silné slovo nejdou daleko. O silných pažích totéž. Mám nedůvěru k mladíčkům kteří zásadně odsuzují všechno co bylo a chválí všechno co bude. Respektuji jejich právo na vlastní názor, jenže mladé tele se tygra nebojí. Já se bojím. Stejné svaté nadšení projevovali ve své neznalosti i svazáci padesátých let minulého století a nedlouho předtím i Hitlerova mládež. I oni všechno viděli v růžových barvách a jak to dopadlo? V současnosti to vede k vajíčkovým, rajčatovým, případně dlažebně-kostkovým diskusím. Zatím. Bohužel tomu nahrávají různé iniciativy s politických zaměřením. Jak už tu bylo řečeno, zkusme demonstrovat ne proti něčemu a někomu, ale za něco a pro někoho. Nejlépe za konkrétní věc a osoby, které jsou ochotny ji prosazovat.  Třeba se jednou domluvíme.

Internet je posledním opravdovým fórem svobodného názoru. Denně můžeme sledovat snahy omezit jeho vliv. Doufejme, že se to nepovede. I za tu cenu, že místo konstruktivních názorů které donutí politiky aby se alespoň trochu styděli, bude občas zdrojem fekálnosti a agresivity.

Hezký den.