Blog jako balzám pro duši

Máte den blbec? Můžete zalézt do koutka, smutnit a bídně zhynout. Nebo zařvat něco sprostého, rozmlátit pár hrnců. Pokud vás neskolí infarkt, určitě si ulevíte.

Je tu ovšem ještě další možnost. Psát blog. Soustředění nad klávesnicí před tichým a trpělivým monitorem vás nutí srovnat si myšlenky. A zjistíte, že i dnešek se dá přežít. Čert vem hmotný prospěch, k čertu s karmou, zdraví je přednější.

Má to i další výhodu. Můžete číst diskusní příspěvky na dané téma. Možná poradí, možná pobaví. Miluji zvláště takové, co na téma krásy Českého ráje upozorní, že až se to dozví Putin, určitě nechá celé Hruboskalsko zplanýrovat. I ten nejzakomplexovanější čtenář zjistí, že jsou ještě větší blbci než on sám.

Nežijeme na poušti. Každý z nás chce tu a tam nejen komunikovat, chce se také předvést. Žena to má snadné. Vezme nějaký hadřík navíc, jiný odloží a má šanci, že si ji všimne i bulvár. Chlap k tomu potřebuje trochu alkoholu a hulákat nebo půvabnou, o dvacet let mladší ženu. To první zavrhne pokud  neslouží kolena, to druhé pokud neslouží nad koleny. Naštěstí tu je možnost třetí,  „vyjádřit názor“. Vzít transparent a jít prezentovat své názory „pod ocas“. (Pro mimopražské – na Václavák.) Samozřejmě vás nezaujme informace, že Franta Švec je neuvěřitelný pitomec. Frantu znám já, ale jinak málokdo. Takže je nutno mířit výš, nejlépe nejvýš. Třeba na prezidenta. Toho přece zná každý, i když jen z obrázků. Doporučuji do něj! Už proto, že se většinou nebude bránit.

Chcete-li být zajímaví, musíte volit patřičný styl a slovník. Kdysi dávno, když začalo být populární oslovení vole, vole, zažil jsem coby studentík situaci, kdy jeden starší pedagog informoval o této novince světa neznalého kolegu. Najednou se ozvala blízko stojící půvabná dívka s nápovědou „Volejníková prosím“. Pánové zírali. Dnes je vole, vole zcela běžný expresívní termín, stejně jako mnoho novějších.

Váš příspěvek (blog) snadno uspěje, jste-li alespoň částečně známí. Například režisér nebo herec. Světa znalí tvrdí, že v cizím jazyce vám k domluvě stačí osm set slovíček. Nejste literární bůh jako Shakespeare nebo Čapek, k jejichž pochopení musí mít dnešní mladý člověk překladatele z češtiny do češtiny. Vy si vystačíte s jednoduššími prostředky. Tady se ovšem nabízí konstatování, že omezený slovník mají lidé omezeného rozhledu. (Všimněte si, jak jsem korektní.) Bohužel, ke stanovení diagnózy by bylo nutné, aby takový autor k údernému (vulgárnímu) textu připojil i překlad do salónní spisovné češtiny. Ukázalo by se, jestli toho je nebo není schopen. U herce by se tento nedostatek dal omluvit, protože král Lear je napsaný a úkolem herce je správně prožít roli. Ale stejně. Na intelektuální elitu jedinec s výrazivem z žumpy nevypadá. Taky nemusí. Celebrity se houfují, a proto se mezi kamarády vždycky najde někdo, kdo ho pochválí, udělí mu nějakou cenu. Důvěryhodnost výrazně snižuje, pokud takový snob pokládá celý zbytek národa za primitivy, nevzdělance a úchyly. A jsme u stejné diagnózy.

K nabytí klidu a duševní rovnováhy prý pomáhají i šachy nebo střelba do terče. S rostoucí agresivitou v psaném slově i na ulicích se obávám, aby se brzy nezačalo střílet i mimo terč.