K titulu senátor či poslanec by měl náležet přídomek ctihodný. Volba prezidenta ukázala ve víc než bolestné míře, že v české kotlině to neplatí. Nechutné divadlo, degradující kompetentnost volitelů pod úroveň licitátorů z knajpy čtvrté cenové skupiny, (tam se alespoň ctí zavedená pravidla hry) jen ukázalo bídu české politické scény. A zvýraznilo i mnohé skutečnosti .
ČSSD nelze (alespoň pod Paroubkovým vedením a za pomoci až svazácky trapně zapáleného poslance Haška, zdatně obhajujícího neobhajitelné) označit jinak, než jako destruktivní element, který se neštítí pro dosažení svých cílů žádných metod a co do stupně užívané demagogie již zdárně dostihla komunisty. Šlo by pochopit, že Zelení nepodporují Václava Klause, ale už těžko to, že místo obhajoby jimi podporovaného kandidáta zadupávali do země kandidáta vlastní koalice, čímž příslušnost k této koalici značně zpochybňují.. ODS prokázala notnou dávku neschopnosti předvídat, zato mimořádné schopnosti podcenit konkurenci. KSČM dokázala zálibu v heslu „čím hůře, tím (pro KSČM) lépe“ a těm, kdož by snad chtěli naivně věřit, že současná KSČM je jiná než KSČ jen dokázala, že není o nic méně nebezpečná, než kdykoli dříve a je stále plně připravena škodit v takové míře, v jaké jí bude umožněno. Nakonec lze překvapivě nejméně vyčíst KDU-ČSL, která umožnila poslancům a senátorům volit dle jejich vlastního rozhodnutí - dokonce proti názoru předsedy.
Neměl jsem před volbou výrazného favorita, u obou kandidátů jsem vnímal jejich klady i zápory, (byť mne u pana Švejnara znepokojoval pocit, že je připraven říkat každému to, co od něj slyšet chce), oba považuji za kandidáty kvalitní, důstojné, kultivované, vzdělané – a nehodné frašky, jakou volba byla. Leč po uplynulém představení mám jasněji – panu Švejnarovi nemohu být nakloněn už proto, koho je kandidátem.
Nezbývá než (naivně?) doufat, že ČSSD uzná, že vytaktizovaná veřejná volba byla její tragický omyl, kterým nepřispěla k ničemu jinému, než k diskreditaci celé volby a že se v dostatečném předstihu všechny zúčastněné strany dohodnou na volbě tajné v kole příštím, aby svědomí a rozhodnutí každého volitele mohlo mít navrch nad zhoubnou stranickou disciplínou a nechutnými machinacemi. A mimo jiné i proto, aby volba u nás proběhla tak, jak je v civilizovaném světě obvyklé. Doufat v to, že by v sobě kterákoli strana dokázala najít alespoň minimum politické kultury, nadhledu a velkorysosti a dokázala by v následujících kolech přistupovat ke svým oponentům jako k soupeři, nikoli jako ke krvelačnému nepříteli, by u našich zákonodárců už byla zřejmě naivní příliš.
