„V něm nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a bezúhonní v lásce. Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní. Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném!“ Efezským 1:4 Lidé, kteří o křesťanství málo ví, často říkají, že věřící jsou málo inteligentní, slabí, slepí, lidé kteří potřebují v životě nějakou berličku, nějakou pomoc. Jsou manipulování a jdou slepě jak ovce za pastýřem. Ano my jdeme za naším pastýřem Ježíšem Kristem, ale ne nějakým člověkem. Bohem a stvořitelem tohoto světa, který nás vede tímto životem. Každému dal svobodnou vůli činit rozhodnutí. Víra v Ježíše, je osobní víra. Není to davové šílenství, manipulované vůdci. Víra se prožívá v srdci a Bůh se dívá na lidské srdce. Ti, kteří Krista nepřijali, ale pouze „zdědili“ jako nějakou hezkou tradici nikdy nebudou moci pochopit a prožívat víru v pravém, osobním slova smyslu.
Bůh se nedívá, kolik kdo odsedí hodin v lavici. Jak je zapojený v kostele. Kolika lidem pomohl a jakou roli hraje v církvi. Bůh touží po našem srdci a lásce, která vychází z našeho nitra. I já jsem bojoval s formálnosti víry do té doby, než jsem přijal Ježíše Krista osobně do svého srdce. Nestačí pouze říkat, že chodím do kostela a věřím. Víru je potřeba žít. Když člověk odevzdá svůj život Ježíši, pocítí obrovskou úlevu a radost, která ho provází po celý život. Najednou se člověk do kostela těší a jde tam s úsměvem na tváří, lidem pomáhá s radostí, slouží, jak nejlíp umí, protože to dělá ke chvále Krista.
Rád bych popřál do Nového roku, aby Ti kdo pouze v kostele „spí“, otevřeli svá srdce Kristu a On je naplnil životem. Vám, kteří jste doposud nepřijali Krista, byl k Vám Bůh milostiv a otevřel Vám Vaše srdce na jeho tiché zavolání, abyste odevzdali Vaše životy jemu a prožívali spolu s ostatními křesťany tu obrovskou radost a naději, která se nikdy neskončí.
