Položit život pro druhého

"Toto je skutočný príbeh matky, obete zemetrasenia v Japonsku. Ked zemetrasenie ustupovalo, záchranári dosli k ruinam domu mladej ženy, cez trhlinu videli jej mŕtve telo. Pripadalo im ze je v nejakej cudnej polohe, ako človek ked sa modli, jej telo sa nakláňalo dopredu, a obidve ruky akoby nieco zadrziavali. Dom sa zrutil na nu a zlomil jej chrbticu a vazy. Zachranca sa s problemami dostal ku skare kedial mohol prepchat ku zene ruku, dufajuc ze by mohla byt nazive, ale jej studene a stuhnute telo bolo dokazom ze je uz davno mrtva. On a ostatní členovia tímu opustili dom a šli prehladavt ďalšie zrutene budovy. Z nejakeho dôvodu sa vedúci tímu vrátil ku zrúcanine domu mŕtvej ženy. Opäť pokľakol a strcil ruku do uzkej strbiny a prhladaval priestor pod mrtvym telom. Zrazu vykríkol s nadšením: "Dieťa! Tam je dieťa! "Celý tím pracoval spoločne, a opatrne odstranovali ruiny okolo tela mŕtvej ženy. Bol tam 3 mesacny chlapček zabaleny v kvitkovanej deke, pod mrtvym telom matky. Je zrejmé, že žena podstupila najvacsiu obetu na záchranu svojho syna. Keď sa jej dom padal, používala svoje telo, aby kryla svojho syna pred padajucimy troskami. Malý chlapcek ešte pokojne spal, keď ho vedúci tímu vytiahol spod mrtvej mamy. Ked lekar vysetroval chlapceka, rozbali deku a nasiel tam mobil na ktorom bola textova sprava ,,Ak toto prezijes, musis si pamatat ze Ta millujem" Vsetci si podavli si telefon z ruky do ruky a so slzami v ociach citali spravu ktoru zanechala matka pre svojho syna. "Ak prezijes pamataj si že ťa milujem." Tak dokaze milovat len matka." Jay Indy Kingston

Tento příběh mě s dojetím inspiroval k napsání dalšího článku. Není potřeba mnoho slov. Při čtení jsme si znovu a víc mohl uvědomovat to, co si připomínáme o Velikonocích. Ježíšovu smrt z Lásky pro nás, pro mne. On položil svůj vlastní život, aby mě i tebe zachránil. To dítě bude po celý svůj život vzpomínat na svojí maminku, díky které je naživu a bude ji navždy vděčný a vzpomínat na to co udělala se slzy v očích. A jak jsme vděční my Ježíši za jeho smrt pro naši záchranu. Jen reptáme, stěžujeme si jak je svět zkažený, co vše nám chybí, … kdy projevujeme naši lásku k Němu? Není na čase se nad tím trochu zamyslet? Díky němu máme svět, naše životy, blízké, ale hlavně naději života věčného, kde už nebude žádné trápení, ale jen láska, radost a aktivní šťastný spokojený život plný vzrušení. Připomínky, některých k tomu, jaká nuda bude v nebi, mi přijdou úsměvné. To jsou názory lidí, kteří vůbec Boha neznají. :)