Návštěva

Jednou jsem slyšel, dobré přirovnání… Sedím si doma, popíjím kávu, čtu noviny a čekám na návštěvu. Slyším zvonek, jdu otevřít… a ještě než stačím pozdravit tak On mi vkráčí do předsíně, kde si ani nesundá boty a pokračuje v těch zablácených botách do obýváku. Tam se natáhne na gauč a pustí televizi. Zjistí, že má hlad a tak si vybere z lednice na co má chuť. Únava ho dotáhne do ložnice, kde si lehne s těmi boty a vše zašpiní. Po probuzení, zavolá své přátele a uspořádá pořádnou diskotéku. Já tam stojím, snažím se upozornit, že je u mě doma. On mě ignoruje a maximálně mávne odmítavě rukou...

Takhle se chovem my lidi k Bohu. Tady na zemi jsme jen na čas, na „návštěvě“ a uplně ignorujeme Boží pravidla a rady. Jak se asi musí cítit Bůh?