Mnoho z nás již několikrát hledalo v Ikei kdejakou skříňku, polici či sklenici. Podle plánku a souřadnic na papíře mne vždy žena vede ke správnému místu, kde nakládáme námi vybraný kus nábytku či bytového doplňku. Vždy najdeme to, co potřebujeme. Nedávno jsem v Ikei našel i něco neočekávaného. Našel jsem něco..., inu něco jako poklad.
http://savvygoldtrader.com
Postával jsem v zákaznických službách, kde se vydávají kusy nábytku, které nenajdete v samoobslužném skladu. Čekal jsem na svou ženu, až přijde s levným občerstvením. Abych zabil čas, prohlížel jsem si lidi kolem sebe. Kousek ode mně postával pár, který věkově patřil někde k počátkům středního věku. Rozpačitě našlapovali a paní koukala s menší nejistotou kolem sebe. Navzájem se ujišťovali, že stojí správně, a že kýžený výrobek se k nim, co nevidět dostaví. Jejich vnější tělesná schránka nepatřila k nejpřitažlivějším. Získali moji pozornost hlavně přemírou nervozity, která z nich vyzařovala. Muž měl poznávací českou módu alá ponožky v sandálech. Žena zase velkou ledvinku kolem pasu. Jejich pohledy téměř prosily o radu: "Stojíme správně?" Párkrát spolu něco prodiskutovali na čež žena začala odcházet s nákupním vozíkem k autu. Silně kulhala na jednu nohu a mírně vystrašeně se rozhlížela kolem sebe skrz tlusté brýle. A najednou jako kdyby mi někdo vstřelil myšlenku do hlavy. Jako kdyby někdo zašeptal: "Někde uvnitř v duši té ženy se schovává nádherný poklad, který v žádném jiném člověku není."
Začal jsem hned uvažovat, jak by šlo vydolovat ten poklad na světlo, aby ho ostatní lidé mohli spatřit. Její bojázlivé chování prozrazovalo, že byla zraněna, zesměšněna a uražena už mnohokrát. Různé srážky rozvířily prach, který se na ni ve vrstvách usadil a zakryl nádherný poklad, který se schovává v nás všech pozemských bytostech. Podíval jsem se opět na jejího manžela a položil jsem si otázku. Miluje ji natolik, aby odkryl ten poklad? Bude mít trpělivost a ochotu s respektem milovat a trpělivě čekat na odlupování jednotlivých vrstev?
Všechny tyto otázky mnou proletěly ve velmi krátké chvíli až jsem se zachvěl. Trochu mi profoukly mé city. Věřím, že každý v sobě máme kousek našeho tvůrce - ať už jím je Darwin nebo Bůh - a nikdo není opakovatelný. Nyní, když vzpomínám, tak se nemůžu ubránit pohledu na sebe sama a otázce: "Pomáhám já někomu odkrýt poklad v jeho duši?"
