Tak toto mi sdělil nevrle mladý muž ve vagonu metra, když jsem ho taktně a zdvořile upozornil, že stáním ve vchodu překáží jak nastupujícím, tak vystupujícím. Zřejmě usoudil, že jsem výběhový typ člověka, který používá takové archaické výrazy jako například „prosím“ a „děkuji.“ A že je třeba dát mi jasně najevo, kdo že je pánem tvorstva.
Jeho sdělení ve mně vyvolalo několik silných reakcí, se kterými bych se potřeboval svěřit a poradit zároveň.
Předně - nevím, co je to pučtok. Možná jsem jen špatně slyšel, on ten mladík dost špatně artikuloval. Možná to jen špatně přepisuji, anebo je to nedostatek mého vzdělání. Pokud někdo o pučtoku ví něco konkrétního, byl bych vděčen za rozšíření obzorů.
Dále bych se chtěl poradit, co mohu dělat s tím, když byl tak veřejně vyjádřen nepochybně přísně chráněný osobní údaj o nízké úrovni mého IQ. Třeba bych se měl obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů, případně podat žalobu. Ale to pouze v případě, že výše zmíněný pučtok inteligencí opravdu nevyniká.
Ale především mě ta příhoda inspirovala k zamyšlení o kráse našeho mateřského jazyka. Určitě v zemích nesrovnatelně větších a ve světě jazykově rozšířenějších by v takovém případě stačilo konstatování - "seš blbej." Ale ne tak čeština - ta vyžaduje doplnit srovnání, jak moc "seš blbej."
Když jsem se probíral slovní zásobou podobných příměrů, jasně nad všechny ostatní vynikla skupina, která hodnotí, jak kdo čumí. Promiňte mi výraz "čumí", ale on je v daném kontextu spisovným slovem nenahraditelný. V budoucnosti, až bude přijat zákon na ochranu češtiny, bych byl určitě stíhán za vulgarismy, ale využívám příležitosti, abych si ještě beztrestně zasprosťačil. Výrazy i v dalším textu přepisuji výhradně v hovorové řeči, protože v řeči spisovné vlastně vůbec neexistují a převodem do ní by kvalita a srozumitelnost sdělení nepochybně utrpěla.
Takže jen namátkou - čumí jako:
- vyvoraná myš (kdo je z venkova a viděl-li naprosto dezorientovanou myš po vyorání, musí uznat, že toto porovnání bezkonkurenčně patří na první místo),
- poslední brambor ze sklepa (sklep máme, brambory v něm také, ale ten poslední vždycky bere manželka, takže osobní zkušenost nemám),
- péro z divanu (málem už nikdo neví, co to je divan, natož péro z něj čumící, ale pamětník tento slovesný výtvor ocení),
- vrána (tady je asi míněna vrána z bajky, co přišla kvůli krasořečnění kmotry lišky o sýr, ale nejsem si tím zcela jist),
- tele na nový vrata (vzhledem k šílenému vybíjení hovězího dobytka, podezřelého ze šílené nemoci, rapidně ubývá těch, kteří to mohli vidět na vlastní oči),
- bulík (pozor - nejedná se o pitbula ani bulteriéra, ale o lidové označení vola; vzpomínám si na jednoho člověka, který asi někdy musel vidět bulíka čumět, protože když to o něm tvrdil můj kamarád, chtěl se s ním hned prát),
- husa do flašky (na vysvětlenou - husy asi nikdy do flašek nečumí, proč by to taky dělaly, ale husí pohled s výrazně do strany nakloněnou hlavou takovou úvahu přímo evokuje; ale pak by to asi mělo znít "čumí jako husa do flašky, která tam není"),
- posraný dítě (každý, kdo zná výraz dítěte nacházejícího se v pokálené plínce musí trefnost přirovnání ocenit; bohužel nevím, jestli to platí ještě v době pamprskové; v současných reklamách se pokaděné dítě tváří vždy nesmírně spokojeně).
Další srovnávací skupiny už nejsou zdaleka tak výrazné, ale neodpustím si citovat některé jednotlivé perly jazyka:
- stojí jako svatej Ján za dědinou (případně může sv. Jan stát taky na mostě, ale zřejmě kult Jan z Nepomuku v Čechách zanechal své stopy i v lidovém slovesnictví),
- stojí jako Frantovi o hodech (to je prosím zcela autentické, zaslechl jsem to na Moravě, ale neprozradím, kde Franta bydlí),
- směje se, jako když jede hrbatej po roletě a brzdí rohlíkem (určitě se tím nikdo nechtěl posmívat postiženým spoluobčanům, ale představa této kombinace je opravdu velice zvukomalebná),
- taky se v Praze říkávalo, směje se, jako když brzdí třiadvacítka (ale to bylo velice dávno ve starých časech starých tramvají, kdy zvláště třiadvacítka jedoucí a brzdící od Prašného mostu ke kulaťáku vynikala výrazným hřmotně lomozivým zvukem),
- že je někdo levej, jako šavle vyplývá asi ze skutečnosti, že praváků i v minulosti bývala většina a ti, pokud nosili šavli, nosívali ji zpravidla na levoboku,
- přesně si nedovedu představit, proč se někdo motá jako nudle v bandě; míněna je spíš asi bandaska než banda loupežnická, ale přesto zde má představivost selhává,
- často taky slyším, že je někdo blbej jako tágo; marně jsem přemýšlel, jak toto srovnání vzniklo, ale vysvětlili mi to kulečníkoví povaleči, kteří tvrdí, že za zkažený šťouch nikdy nemůže hráč, ale vždycky jen a jen tágo; ale pak by vnitřní smysl uvedeného přirovnání mířil poněkud jinam,
- taky se říkalo, že se nese jako pětka do záložny, ale s tím už bude asi taky pomalu konec, protože poplatky za hotovostní vklad ve výši jedné pětky už hodnotu vkladu samotného podstatně převyšují,
- moc se mi líbí, když se o někom říká, že je slepej jako patróna, ale nepochybně obecná povědomost o slepých a ostrých nábojích pomalu zanikne se zánikem povinné vojenské služby;
- kdo někdy cestoval vlakem z krytého nádraží, ocení přirovnání, jehož podstatu nejspíš viděl na vlastní oči - že je někdo voraženej jako nádražní brabec,
- s ohledem na známý vztah Čechů k dobrému jídlu bych čekal víc přirovnání v této oblasti, ale já znám pouze dvě, ale zato velice přiléhavá - předně že někdo žere jako kyselina anebo taky že žere jako zájezd,
- proč se říká, že je někdo nebo něco platné jako vládní vojsko v Itálii, to už si bude asi pamatovat málokdo, ale každý si asi představí, jak je mrtvému platný zimník,
- za největší hvězdu mezi českými přirovnáními já osobně považuji tvrzení, že někdo je příjemnej jako vosina v prdeli; omlouvám se ještě jednou za vulgární vyjádření, ale jinak by to nevyznělo; a pokud jde o podstatu věci, určitě trefnost uvedeného přirovnání potvrdí každý, kdo třeba jen jednou v životě ječnou osinu v inkriminovaném místě měl, pocítil její pichlavost a zakusil složitost jejího odstranění
Asi by to šlo až do nekonečna. Pokladnice jazyka českého je v tomto směru zřejmě nevyčerpatelná. Má-li kdo něco pro doplnění mého stručného přehledu, velice rád se přiučím. Možná by někdo dokonce mohl časem sepsat slovník českých přirovnání.
PS: Až v průběhu psaní jsem si uvědomil, že pučtok by měl být snadno vyhledatelný na Internetu. Je to prý vlastně německé slovo Putzstock, což je pojmenování nástroje na čištění hlavní střelných zbraní, pušek i děl. Česky se tomu říká vytěrák. Proč ale je pučtok mírou chabé inteligence, to je nejspíš vojenské tajemství, které dodnes nebylo odhaleno.
