Často se tvrdí, že mladí lidé ztrácejí zájem o politiku. Při své profesi učitele mám bezpočet příležitostí si to ověřit. Sice to bude vypadat, jako že stařec řve na mrak, ale třeba v tomto svém zamyšlení k něčemu dojdu...
Na jednu stranu lze říct, že ztráta zájmu o politiku může být znepokojivým trendem v naší společnosti. Mnoho mladých lidí se zdá být spíše zapojeno do světa virtuální reality a okouzleno rychlým tempem digitálního života než závažnými otázkami politiky a veřejného života.
Tento úbytek zájmu o politiku mezi mladými lidmi by mohl být interpretován různými způsoby. Někteří mohou tvrdit, že je to projev netečnosti nebo dokonce lhostejnosti k důležitým společenským otázkám. Jiní mohou poukazovat na nedostatek politického vzdělávání nebo nedostatek důvěry v politické instituce a systémy. Bez ohledu na příčinu však zdánlivý nedostatek zájmu o politiku mezi mladými lidmi může mít negativní dopady na společnost jako celek.
Navzdory současnému stavu věřím, že v mladých lidech zraje semínko revoluce. Historicky byla mládež vždy hybnou silou změn, přičemž se vzepřela status quo a usilovala o lepší svět. Ačkoliv může dnešní mládež zdát se být netečná, může to být pouze klid před bouří. Je možné, že se mladí lidé začnou více angažovat a hledat nové způsoby, jak přispět k pozitivním změnám ve společnosti, jakmile si uvědomí důležitost politiky a svého hlasu v ní.
Je tedy důležité podporovat a povzbuzovat mladé lidi k zapojení do politického procesu a k projevování svých názorů a přesvědčení. Posílení politického vzdělávání a podpora veřejného dialogu může pomoci mladým lidem pochopit důležitost jejich role ve společnosti a povzbudit je k aktivnímu účasti na politickém životě. Budoucnost naší společnosti závisí na tom, jak úspěšně dokážeme zapojit a motivovat mladé lidi k účasti ve veřejném dění.
I když dnešní mladí lidé mohou působit jako generace s nedostatkem zájmu o politiku, věřím, že mohou být hnací silou pozitivní změny ve společnosti. Je na nás všech, abychom podporovali a povzbuzovali mladé lidi k tomu, aby se stali aktivními účastníky veřejného života. Aby neměli pocit jakéhosi vykořenění, kdy politický systém sice čeká na jejich hlas, ale v zásadě jim nic nepřináší. A měli bychom se na zájem lidí o politiku a dění kolem sebe dívat očima nás samých, když nám bylo o třicet let méně.
