V sobotu 17.května se v Eso Baru v Novém Jičíně konal koncert novojičínské power metalové skupiny Porta Inferi, kterou doprovodily dvě místní smečky Bastardo Dentro a Blood Manacle.
Na tomto koncertě si skupina Porta Inferi prošla křestem ohně, protože měla premiéru v nové, značně obměněné sestavě. A všichni fanoušci této skupiny, včetně mně, byli zvědavi, jak jim to bude s novými posilami šlapat.
Vezmu to ale popořádku. Koncert měl začít v 19:00, ale vzhledem k tomu, že naši „chrabří“ hokejoví bohatýři hráli tak špatně, že museli prodlužovat s dánským hokejovým výběrem, a tento, pro nás nepříliš šťastný zápas se špatným koncem, skončil až na nájezdy. Proto se příprava na večerní koncert započala až po šesté hodině. V baru se totiž sledoval tento „veledůležitý“ mač na velkoplošném plátně, takže kvůli pěti sledujivším hostům se musel start koncertu skoro o hodinu posunout.
Jako první to s časovým skluzem rozbalila skupina Bastardo Dentro, která se rekrutovala z dnes již neexistující bandy el J.O.C. Loni jsem měl možnost slyšet tyto jičínské crossoveráky na Jičínfestě, kde dostali možnost jen na béčkové stagei. A už tam bylo vidět a hlavně slyšet, že tento soubor má na víc než jen na to, aby zahříval střídačku zavedenějším místním spolkům. Bastardo Dentro má ve svém středu opravdu skvělou zpěvačku Andreu Bednaříkovou. Klidně si troufnu říct, že v okrese Nový Jičín jednu s nejlepším rockovým hlasem. A i skupině to přes menší technický problém baskytaristova aparátu šlapalo jak dobře promazaný drtič kamení. Bastardo Dentro hrají klasický crossover blížící se asi nejvíce německým Guano Apes, ale nebojí se více zvýraznit klávesové linky, což je obohacuje o další neprobádané možnosti.
Jako druzí se představili thrashmetaloví Blood Manacle. Do Esa taktéž dorazila jejích početná fanouškovská eskadra. Je vidět, že kluci to s hraním myslí opravdu vážně neb si přivezli hodně slušný aparát, který přehlušil i mimo klub houkající saniťácké vozy. Takže, co se týče zvuku, tak na jedničku. Ale s hudebním umem už to bylo o poznání slabší. Bubeník se při přechodech občas ztrácel někde v oblacích a kytarové sóla byly jako z učebnice 1. stupně základní školy. Prostě, kdo čekal nějakého Satrianiho, tak měl smůlu. Ale o tom tato hudba není, což dali hlasitě najevo fanoušci skupiny, kteří se bavili dobře. A nevadil jim ani celkově rozhozený dojem z vystoupení Blood Manacle.
Vrchol sobotního metalového večera pak patřil dnes již ostříleným Porta Inferi. Ve skupině se toho za poslední rok změnilo opravdu hodně. Tak za prvé, skupina nahrála nové CD, jenž oficiálně vyjde v září u kyperského labelu. Za druhé, skupina natočila první oficiální videoklip ke skladbě Lights of Andromeda, který se dokonce držel čtyři týdny v čele hitparády na TV Rebel. A EP s tímto klipem plus dvěma audio tracky dostalo prvních 50 přechodivších návštěvníků jako dárek. Za třetí, skupinu opustil dlouholetý zpěvák Míra Raindl, kterého nahradil Norman Power. A jako poslední změna se udala v březnu tohoto roku, kdy skupinu opustil taktéž dlouholetý baskytarista Lukáš Rýc. Na jeho místo naskočil ostřílený Jaroslav Dobrota.
A na tyto všechny změny byl zvědav až po střechu plný Bar Eso. Porta svůj koncert rozdělila na dvě části. V první se předvedla nová sestava, která zahrála převážně skladby z nového (ještě nevydaného) alba, jenž prostřídala s několika staršími kousky. Zazněla taky hodně zdařilá premiéra jediné balady skupiny. Na to, že skupina hrála v této sestavě prvně, jim to opravdu šlapalo. Zpěvák sice občas intonačně ujel, ale pevně věřím, že časem se to vychytá. Mezi diváky nebyl žádný porotce ze Superstar, tak proč to řešit?
Ve druhé části se předvedla stará sestava s Mírou Raindlem za mikrofonem a baskytaristou Lukášem Rýcem. Myslím, že tato část koncertu byla ještě lepší než ta první. Na závěr krátkého setu pak Míra předal symbolicky svůj mikrofon Normanovi a popřál mu hodně úspěchu do budoucna.
Celkově měla Porta Inferi asi nejslabší zvuk. Zpěv se ztrácel za přehlušujícími nástroji ale hlavně za elektronickými vychytávkami, kterými skupina disponuje v až přemrštěné míře. Myslím, že někdy je těch různých samplů a podkresů až přespříliš a v tomto případě to platilo dvakrát. Chyběl mi u skupiny ten pravý metalový drive. Takové ty řezané, kytarové riffy. Možná by to chtělo angažovat klávesáka, kterému by se nemusela skupina podřizovat stejně jako „hudebnímu automatu“. Pak by dostal koncert opravdovou šťávu. Ono, trochu improvizace občas neuškodí. A zkuste improvizovat, když vás limitují samply? To prostě nejde.
Sobotní večer jsem si i přes menší nedostatky opravdu užil. Doufám, že se dočkám v Esu v brzké době zase nějakého milého překvapení.
