Masters of Rock 13´ - Vizovice 13.červenec, areál likérky R.Jelínka

Festival Masters of Rock začal pomalu ukrajovat ze své druhé poloviny.                                                                                        

Sobotní ranní budíček už nebyl tak drastický, jako ten páteční a i ve sprše už tekla normálně teplá voda.

V ledničce jsem objevil nějaké uzené, o kterém jsem už zapomněl, že jsem si ho ve čtvrtek kupoval, a tak jsem posnídal tento kulinářský produkt pěkně s vychlazeným pivem. Bohužel, stále sám jak božínek sirota. Spolubydlící mě chtěli sice přesvědčit, že bílý jogurt s buchtami je výživnější než pivo a uzené, ale já se nedal. Nejsem přece na skautském výletě, ale na rockovém festivalu!

Při pohledu na sobotní program mi bylo jasné, že do areálu likérky musím jít hned zrána, protože sobota se kvalitními soubory jen blyští. Hlavně tedy skupinami s ženským obsazením.

Prvním ranním sobotním ptáčetem byla českobudějovická powermetalová squadra Warhawk, kde se to krásnými hudebnicemi jen hemžilo. Zpěvačka Joli okouzlovala nejen svými dokonalými křivkami, ale i zpěvem, baskytaristka Denny zase rozdávala úsměv na všechny strany a hostující kytaristka Karolína se s kytarou mazlila jak s nemluvnětem. Koncert Warhawk obohatili i další hosté, a to kytarista Honza Běhunek (Seven) a zpěvák Jirka Rain (Sebastien).

Po Warhawk se na pódiu představila festivalová stálice z České Třebové, skupina Nil, v čele s charismatickou zpěvačkou Hankou Kosnovskou. Hanka se do svého vystoupení plného emocí vrhla s ohromnou vervou, jak už je u ní zvykem.

Další kapela s ženským obsazením, byla pražská crossoverová partička Egotrip. Na baskytaru zde hraje sličná Nikol Melicharová. A že ji to šlo...dokazuje ukázka z Mástru, kde hrála krom jiného i skladbu No Money No Love.

Ale nedala se zahanbit ani mužská část skupiny. Zpěvák Jiří Fojtík řádil jak uragán.

Poobědové menu rozšířila devítičlenná partička z Ostravy – skupina Silent Stream of Godless Elegy. Tato družina ethnometalistů nalákala pod pódium hodně slušnou bandu příznivců, která si nenechala ujít koncert této festivalové stálice. Marně hledám v paměti, kolikrát už SSOGE ve Vizovicích vystupovali, ale určitě to bylo více než třikrát. A i v této skupině zpívá sličná pěvule. Hanka Hajdová za mikrofonem není určitě k přehlédnutí a přeslechnutí.

Ženskou dopolední nadvládu přerušila až slovenská „rádiová star“, skupina Desmod. Ještě dnes mi vrtá hlavou, jak se tato „popárna“ mohla dostat na James Ronnie Dio stage v sobotu ve tři hodiny odpoledne, když jiné, o mnoho drsnější a vyhranější party „musely tahat ze stanu“ své věrné fanoušky v neděli ráno. Myslím, že nemusím jmenovat. Každý znalý ví...A ke všemu si ještě Desmod prodloužili o 10 minut svůj set, čímž narušili časovou osu festivalu. Když se k tomu přičetlo deset minut, které byly dle oficiálního rozpisu omylem ubrány finským Waltari na zvukovku, tak na konci dne už to bylo slušných 30 minut. Já osobně bych dal Desmodu žlutou kartu a nechal je pro příště skotačit na béčku.

Mírně pokleslou náladu mi zpravily až dvě sličné blondýnky, které mi doporučil kamarád Luboš jako skvělé kuchařky, které mimo tuto dovednost ještě rády uklízí, perou a zahradničí. Dokonce jsem se dodatečně dozvěděl, že by mi mohly pomoct při stavbě garáže. Údajně mají nemalou zkušenost s betonováním a vyzdíváním. Druhý den se holky objevily i na James Ronnie Dio stagei, kde vytíraly část pódia svým tělem při koncertě Atrocity. Když úklid, tak poctivý.

Pozdně-odpolední část sobotního festivalového dne načali mnohými nedočkavě očekávání seveřané Amaranthe. Skupina sice existuje jen 4 roky a na svém kontě má 2 dlouhohrající desky, přesto tento band pobláznil nejednoho power-metalcoristu. Skupina má ve svých řadách tři pěvecké osobnosti, kterým dominuje hlavně sličná zpěvačka Elize Ryd. Jenže začátek jejích koncertu se hrubě nevyvedl, za což bohužel nemohla skupina, ale zvukař, který je totálně zprznil. A fanoušci to dali hodně nahlas najevo sborovým pokřikem: „Zabte zvukaře!“ Bohužel tento zásadní nedostatek se pak podepsal na výkonu celé kapely, a ta se ne a ne nastartovat. Protentokrát bych dal zvukařovi kartu rovnou červenou a poslal jej do uranových dolů ať si tam zvučí třeba zvuk zbiječek.

Naštěstí vše zachránili „veteráni“ Brainstorm, kteří už mají něco za sebou a kteří sebou vozí zvukaře, který ví kde sáhnout. Ale hlavně má uši. Koncertní set této německé partičky měl energií a troufnu si říct, že v sobotu to vedle Moonspell bylo to nejlepší, co ve Vizovicích zaznělo.

Velice oblíbenou atrakcí letošního festivalu Masters of Rock byli tzv. piráti. Kde jsem se podíval, tak byly vidět jejích stylové oděvní doplňky. Za originalitu si zaslouží určitě jedničku. Jen kdyby nesomrovali jak nádražní homeless.

Trochu odpolední nudy přidali do festivalového ranku Finové Waltari. Skupina v čele se zpěvákem Kärtsy Hatakkem jako by byla po velkém flámu. Ale možná jim křivdím, protože se skupinou nehrál jejích stálý člen kytarista Sami Yli-Syrniö, kterého nahradil Kimmo Kurhonen, a který jako by se hledal. Koncert Waltari taky „postihl“ ne příliš kvalitní zvuk. Neustále praskání a prskání v reprácích doprovázelo celý jejích set.

Naštěstí nadešel čas pro opravdovou a nefalšovanou gotiku, na kterou se stylově připravily i ještě nedávno školou kojené fanynky.

Skupina Moonspell, která si protentokrát připravila festivalový speciál, a to v podobě koncertu z prvních dvou alb, to rozbalila v plné parádě. Zazněly skladby jako Awake! nebo Opium z druhého alba Irreligious,

ale i Raven Claws a Vampiria s hostující zpěvačkou Mariangelou Demurtas, která jinak zpívá ve skupině Tristania.

Největší diváckou návštěvnost celého letošního ročníku Masters of Rock měli určitě „gumítci“ Lordi. Tento soubor se „na místo činu“ vrátil po třech létech a kdekdo byl zvědavý na jejích nové masky.

Jo. Masky mají určitě exklusivní, ale hudebně už to je slabší. Vyslechl jsem si i rozhovor dvou letitých rockerů, kdy jeden říká: „čoveče, tak se mi zdá, že ti Lordi moc hrát neumí,“ načež mu druhý odpověděl: „taky to tak vnímám, a ještě k tomu je ta hudba úplně děsná.“ Co k tomu dodat?

Zde není třeba dalších slov. Když se k tomu přičtou ještě obrovské problémy se zvukem, tak se nebojím říct hodně nahlas, že koncert Lordi byl asi největším propadákem letošního ročníku.

...Scarbii jako by to bylo všechno šumafuk.

A zvuková festivalová devastace se přenesla i na koncert megahvězdy Yngwie Malmsteena. Jeho osobní kytarový technik byl dobrých 20 minut zmatený jak včelka v opiovém poli. Ani za boha nebyl schopen zprovoznit těch 8 řad Marshallů. Furt tam poskakoval sem a tam a místo čistého tónu Yngwieho Fendery se z repráků řinul jen brum a praskání. Úplně si dovedu živě představit, jak „mistr“ vzteky rval za bednami zubama struny.

Když už to vypadalo, že se koncert rozjede do patřičných obrátek, tak přestala najednou Yngwiemu úplně hrát kytara. Hodil ji tedy po technikovi a vzal si druhou, která mu taky nehrála. Být v kůži technika, tak mizím minimálně na jinou planetu. Ale Malmsteen tyto nedostatky ustál a rozjel nebývalou kytarovou exhibici, která ale po 3 skladbách začala mnohé nudit. A bylo to vidět na návštěvnících, kteří ve velkém opouštěli plochu pod pódiem.

Yngwie Malmsteen je hodně velký pozér. Troufnu si říct, že předčí i Joe DeMaia (Manowar), ale je taky exklusivní kytarista, jakých po Zemi moc nechodí. Celý koncert vykopával do prvních řad trsátka, o které pak byla pořádná mela. Hned to první ukořistil jeden fotograf, na kterého se okamžitě začali sápat fanoušci za bariérou a chtěli jej od něj. Jenže ten si trsátko jako skalp schoval pěkně do kapsičky. A to neměl dělat. Jeden hodně rozlícený fanoušek mu začal nadávat a ve finále jej celého slil pivem. Jo holt, co není tvé, neber!

Závěr sobotního večera už patřil německé powermetalové partičce Masterplan, která do Vizovic přivezla krom nové fošny Novum Initium i novou pěveckou akvizici Švéda Ricka Altziho (At Vance, Thunderstone atd.). Jenže koncert Masterplan neměl ty správné grády. Něco tomu chybělo. Větší nasazení a taky více světel. Masterplan odehráli skoro celý koncert „ve tmě“. Nevím, zda-li to byl záměr nebo příkaz, ale pro fotografy to byla noční můra.

Další náročný den je tedy za námi. A proto hajdy na kutě. Neděle slibuje taky našlapaný program. Tak je třeba se pořádně vyspat...