Made in Kaufland Valmez – cradle of filth.

Tento týden jsem byl vyslán se zásilkou do jednoho ze supermarketů obchodního řetězce Kaufland. A tak jsem byl svědkem něčeho, co bych nepřál nikomu vidět a cítit.

Tento supermarket se nachází vedle vlakového nádraží ve Valašském Meziříčí. Pamatují si ještě dobu, kdy zde byl jen zelený park plný pozpěvujících ptáků, ale to bylo ještě za mých studijních let. Dnes je tento prostor pln aut a důchodců, kteří se honí za nejlevnějším zbožím, které nabízí každotýdenní akce.

Celý tento zážitek jsem musel nazvat cradle of filth, protože pro to nemám jiné příznačnější označení. Pro slabší angličtináře to znamená „Kolébka hnusu“ a jmenuje se tak i jedna britská metalová skupina, ve které bubnuje brňák Martin Škaroupka. Dani Filth (zakládající člen této smečky) musel v mládí asi v nějakém Kauflandu v Anglií pracovat, aby přišel na takový „úchvatný“ název pro svou kapelu.

Jelikož jsem vezl do tohoto obchodu objemnější balík, nemohl jsem jej předat na informačním centru obchodu, což běžně dělám, ale musel jsem zajet ze zadu na rampu, kde jsem balíček taky složil. A tak jsem chca-nechca viděl i do „kuchyně“ tohoto supermarketu.

V 10:45 jsem zacouval k zadní rampě, na kterou jsem složil balíček, který měl asi 20 kg v domněnce, že do minuty od tuď vypadnu a pojedu k dalšímu zákazníkovi. Na rampě totiž byla nějaká pracovnice, která zrovna házela prázdné kartóny do lisovacího kontejnéru, a tak jsem předpokládal, že mi balíček převezme. Chyba lávky. Ta mě ve slušnosti odkázala na skladníka, který ale nebyl k dohledání. Ještě byla té ochoty, že jej nechala vyvolat do rozhlasu v obchodě. To uběhlo asi 5 minut. Pracovnice odešla do obchodu a já osiřel. A tak jsem měl horu času prohlédnout si kuchyni Kauflandu. V nejkrajnějším případě jsem předpokládal, že do 3 minut skladník dorazí.

První věc, která mě praštila do nosu, byl nehorázný smrad. A to bylo asi 10 stupňů. V létě, když je tak třicet, to zde musí smrdět jak v měsíc nevykydaném chlévě. Pod rampou hromada shnilé zeleniny a další zbytky nějakých potravin. No prostě cradle of filth.

Uběhlo dalších 5 minut a skladník nikde. A tak jsem vyskočil na rampu a začal decentně zvonit na celkem hlučný zvonek. Na dveřích od skladu jsem si všiml cedule, že tento prostor je monitorován kamerovým systémem. No, aby ne, když na rampě byla hromada zboží. Hlavně tedy zeleniny. Brambory, zelí, mrkev, papriky, rajčata atd. To vše volně přístupné. A tak koukám po tom avizovaném kamerovém systému. Jo, byl tam. Rampu monitorovaly celkem 3 kamery. Ale nějaký umělec si s nimi trochu pohrál (určitě k tomu stačila nějaká tyčka, kterých se na rampě několik válelo). Jedna snímala asi strukturu omítky, druhá sledovala oblohu a třetí byla ukryta za stohem přepravek. Takže tento prostor vlastně monitorován nebyl!!! Klidně jsem si mohl tedy vzít bednu papriky a nikdo by to nezjistil. Ale na to jsem neměl ani pomyšlení, protože zelenina, která se válí v takovém bordelu a smradu, mě ani trochu nelákala. A to byl teprve začátek. Z ničeho nic se z pozabeden vyřítila kočka. Přesněji něco velkého, co připomínalo kočku. Ale kočka to nebyla. Byl to dost masitý potkan. Ten se zde ale musí mít jak prase v žitě. Úplně živě jsem si představoval, jak to zde musí vypadat po setmění. Potkani se zde prochází jak Rusi po Karlových Varech a nikoho to nějak netrápí. Hlavně že je Kaufland „jednička ve městě“.

Hodinky už ukazovaly 11:00, a to jsem už začal být dost nervózní, protože nemám času na rozdávání, zvláště, když je přes den Valmez ucpaný jak Jižní spojka v Praze. Kdo jel kolem druhé hodiny z Hranic do Valmezu, tak ví, o čem mluvím.

A tak jsem začal dost intenzivně tlačit na zvonek, aby mě někdo slyšel. No a slyšel, vylezla nějaká pracovnice, z které se ale bohužel nevyklubala skladnice. Ta šla vyhodit jen nějaký bordel do kontejneru. Asi šla přikrmit potkany. Ptám se, kde je skladník, aby mi mohl převzít zásilku. Odvětila, že ho viděla, jak si kupuje svačinu a odešla. A tak zase zvoním a zvoním. Už mi pomalu začíná odumírat ruka. Nyní vylezl nějaký chlap oblečený v kárované košili, která zjevně neviděla pračku dobrého půl roku. Rifle, které měl na sobě, možná rok. Že by skladník? Ne, ne. Jen nějaký další pracovník. Ale co v Kauflandě dělal za práci jsem si netroufal ani domyslet.

Uběhlo dalších 5 minut. A já stále zvoním. Zase vylezla nějaká další pracovnice, která se asi moc nekamarádila se zubařem, protože chrup měla značně prořídly. A vlasy byly taky jak po výměně oleje v autoservise. Tak ji oslovím dost podrážděným hlasem a ptám se, kde je skladník. Nevěděla. Ale byla ochotna jej znovu nechat vyvolat rozhlasem. A tak taky učinila.

To bych se spíše dočkal ducha než skladníka v Kauflandě.

A v 11:15 přichází opravdový duch. Byl to duch jičínského Rumcajse. Přesněji, jak kdyby mu z oka vypadl. Stejné kudrnaté vlasy, stejný vous. Jen byl více špinavý. Vypadal, jak kdyby zrovna sklidil 30 metráků uhlí. Až jsem se bál podat mu papíry na podpis.

No, jestli ten přebírá v Kauflandě zboží, tak to už si tam nekoupím ani balenou vodu.

V 11:20 odjíždím znechucen k dalšímu zákazníkovi. Takový skluz už budu z těží dohánět. Ale co bylo horší, neměl jsem ani chuť na svačinu, i když žaludek se ozýval.

Druhý den tento zážitek převyprávím kolegovi z konkurenční firmy. A ten se jen usmívá: „To buď rád, že jsi ještě nebyl v Novém Jičíně v Kauflandě. Tam je to ještě horší“.

Ne. Děkuji. To už příště raději zásilku ztratím.