V pátek 30.března se konal v prostorách kopřivnického kulturáku multižánrový hudební festival KoprMusic Fest.
Tato hudební akce se nemůže pyšnit visačkou „tradiční“, ale organizátoři měli vše pod palcem jako ostřílení Kozáci. V životě jsem již viděl a zažil mnoho podobných hudebních stánků. Tento festival bych ale s klidem mohl zařadit mezi ty hodně povedené. Pořadatelé zde mysleli úplně na všechno. A podle toho taky vypadala atmosféra.
Přehledný program, kde byly věcné, ale důležité informace o jednotlivých hudebních subjektech, které na akci vystupovali. Taky v něm nezapomněli uvézt časové okna jednotlivých kapel, které až na výjimky (Cocotte se zvučili jak kdyby měli vystupovat Ironi, proto začali skoro o půl hodiny později) začaly na minutu přesně.
Program taky obsahoval užitečné informace ohledně občerstvení a šatny. Šatny asi využil málokdo, ale občerstvení s minimálními frontami na každém patře potěšilo. A na své si zde přišli nejen pivaři, ale i řidiči, kteří zde měli svůj čepovaný Birell. Svůj koutek zde měli i huliči vody a milovníci čajů. Takže blondýnky s IQ houpacího koně se z programu dozvěděly vše podstatné (pokud tedy uměly číst).
Pro ty, kdo byl v kopřivnickém kulturáku poprvé, byly na podlaze vylepené barevné šipky (barevné byly i názvy jednotlivých stagei), aby v prostorách kulturáku nebloudili jak pomatené včelky medonosné v opiovém poli. A aby toho nebylo málo, tak byl na každém sloupě vylepen přehledný plánek kulturáku a časový rozpis kapel.
A co bylo na tomto festivalu nejzajímavější? Sešlo se zde několik generací hudebních fanoušků a každý si přišel na své. Patnáctileté holčičky si zařádily na emo-screamo kapele The Paranoid a na pop-punkových Koblížc! a „důchodci“ si šli vychutnat legendu Československého bigbeatu Mariána Vargu.
Na Vargu jsem se těšil asi nejvíce (a to mám do důchodu secsakra daleko), ale u něj jsem byl asi nejvíce zklamán. Na plakátě bylo sice napsané, že bude vystupovat jen Marián Varga, ale já to pochopil, že zde vystoupí i s kapelou Collegium Musicum (a to nejsem blondýna).
Značně nalazen na bigbeat jsem se po 5 skladbě odebral do temných prostor Bunkru (Black Stage), kde vystupovaly metalové spolky. Varga předvedl svůj psychodelicko-vesmírný jazzový set, který prokládal klasikou od pánů Šostakoviče, Cikkera nebo Händela. Co mě ale na tomto koncertě štvalo nejvíce, byli debili, kteří během hraní telefonovali. A tak to chvílemi v sále zvonilo jak v Call Centru T-Mobile. Do toho si někteří žíznivci otvírali plechovky s pivem a občas si někdo nahlas pšoukl. Opravdu komorní atmosféra se vším všudy.
Cestou do podzemí jsem na chvíli koukl na Blue Stage, kde zrovna hrála ska smečka Sultan Soliman. Tato hudební odnož mě nikdy moc nebrala, proto jsem to po 2 skladbách vzdal.
Na Black Stage zrovna řezali „domácí“ Aperion, které jsem měl možnost vidět loni na Jičínfestě. A musím uznat, že kapela udělala další větší krok dopředu. Celkem slušně jim to šlapalo. Bolestí byl ale zvuk. Na pódiu se vytvořila zvuková koule, která se hrnula na fanoušky. Bohužel, to je odvěká „nemoc“ Bunkru. V minulosti jsem zde několik koncertů zažil a zvuk byl vždycky stejně děsný.
Na Red Stage zahráli v mezičase svůj set Koblížc!, které jsem jen letmo zkoukl a zpět do Pekla. Přesněji na Black Stage, kde už začali svůj set novojičiňáci Porta Inferi. Kapela předvedla svou powermetalovou jízdu se vším všudy. Bylo vidět, že soubor už má něco za sebou. Proti Aperionu byli minimálně o 2 ligy výše. Bohužel zvuk byl opět děsný. Zvuková koule se od stěn odrážela jak míček při squashi, tak jsem místy nevěděl jestli kvílí kytary nebo zpěvák. Fanouškům to ale viditelně nevadilo. Ti byli ve svém živlu.
Ještě před koncem koncertu Porta Inferi jsem se odebral na Red Stage, kde měli od 21:30 začít hrát Cocotte Minute. Bohužel nezačali. Ladili skoro hodinu zvuk. Kdybych to byl věděl, tak jsem v klidu doposlouchal Portu.
Ale Cocotte Minute byli hodně dobří. Skoro tisícovka fanoušků tyto „crossoveráky“ žrala jak medvěd svého ošetřovatele. A to Zeller nezpívá, ale recituje a kytaristi vydávají jen hutné zvuky na svých podlazených nástrojích. Žádná kytarová exhibice se tedy nekonala, a tak komu to vadilo, mohl si odskočit třeba na Green Stage, kde hráli Blues Street Band svůj tříhodinový bluesový set.
Vrcholem pátečního večera byli určitě nitranští postpunkoví Horkýže Slíže. Ale ještě než začali, tak jsem zhlédl v Bunkru položenskou smečku Sinistra z Olomouce, která „asi“ nebyla špatná, ale vzhledem k nejhoršímu zvuku z kapel, které v pátek na festivalu vystupovaly se nedalo poznat, co vlastně hrají. Že to byl metal poznal určitě každý, ale zpěv se topil v kytarovém hluku, který dorážela dunící baskytara a nekonkrétní rytmika bicích.
Po Sinistře se v Bunkru představili „Karviňoci“ Orchidea. Ti už měli zvuk o poznání lepší, ale vzhledem ke skutečnosti, že hráli součastně s Horkýže Slíže, tak je sledovalo asi 5 fanoušků. Škoda, snad příště budou mít odpovídající návštěvnost.
Opravdovou třešničkou na dortu tohoto festivalu byli Horkýže Slíže. Hudba šlapala. Perfektní, ale hlavně konkrétní zvuk a jedničku musí určitě taky dostat fanoušci, kteří zaplnili sál do posledního místečka. Všichni, až na jednoho, který uprostřed koncertu šel prudit do mikrofonu, že ztratil mobil. Popravdě, koho to trápilo. Měl si jej nechat doma, anebo si chtěl něco natočit a pak to šoupnout na Youtube?
Horkýže Slíže zahráli snad všechny své osvědčené hity, které jsou na rockově lazených rádiích běžně k slyšení. A svůj hodinu a půl dlouhý set opravdu neojebali.
Pro mě byli Slíže vrchol večera, proto jsem se po jejích koncertě odebral do věčných lovišť zimních spáčů. Oželel jsem tak 3 kapely, které končily někdy nad ránem.
Tato hudební akce se opravdu vydařila a pořadatelé by si zasloužili velkou pochvalu před nastoupenou jednotkou. Bohužel ne všichni ale sdílí stejný názor. A ti druzí jsou vedení města Kopřivnice. Proto už příští rok tento festival v tomto strojírenském městě nebude. A asi nebude ani jinde. Důvodem budiž hamižnost Kopřivnické radnice.
Současnému pronajímateli kulturního domu v Kopřivnici nebyla obnovena smlouva na pronájem a provozování kulturních akci v tomto zařízení. 22.března tohoto roku totiž zastupitelé města odhlasovali, že si vytvoří Příspěvkovou organizaci pro kulturní dům, která toto zařízení bude taky provozovat. Před tím, než převzal kulturní dům soukromý subjekt, bylo toto zařízení v minusových číslech. Ale schopný podnikatel dokázal městu, že i kultura si na sebe může vydělat. A když to zastupitelé města zjistili, tak se rozhodli, že si celý obnos nechají pro sebe. A tak budou pomoci Příspěvkové organizace dotovat kulturu v Kopřivnici z peněz daňových poplatníků a z peněz Evropské unie. A to už je nebude trápit, že na akci přijdou třeba 3 návštěvníci (soukromník z toho měl hodně těžkou hlavu). Však oni to ovčané stejně zaplatí ze svého, i když tam nebyli. A Brusel jim taky něco přispěje, protože kultura si na sebe přece „nevydělá“!
A tak se vracíme zpět do hlubokého socialismu, kdy vznikaly Příspěvkové organizace jak na běžícím páse, aby někdo zaplatil „oblíbené“ komunistické častušky. A byli to zase ovčané.
