Minulý víkend se v Havířově konaly tradiční městské slavnosti, které každoročně navštíví několik desítek tisíc návštěvníků.
Slavnosti už mají dlouholetou tradici a v Moravskoslezské regionu se jedna asi o největší městský kulturní stánek. Na letošní ročník, který se konal 7. až 9. září, přichystala festivalová dramaturgie opět několik hudebních bonbónků. Ať už to byl comeback legendy Wanastovi Vjecy, koncert polských Lady Pank nebo vystoupení maďarské legendy Omega.
Páteční koncertní program rozjížděl pro ještě příchozívší návštěvníky „domácí“ Pavel Hanus se svou kapelou. Slušný set, ve kterém se střídaly převážně covery zahraničních hvězd. Svůj koncert zakončil peckou Child In Time od Párplů.
Dalším interpretem, který již poměrně slušně zaplnil plac pod pódiem, byla skupina Metallica revival. Originál by byl určitě větším lákadlem, ale finanční požadavky Metallicy by asi hodně nabouraly roční rozpočet Havířova, a tak se fanoušci museli spokojit jen s celkem vydařenou kopií. V podání skupiny Metallica revival zazněly krom jiného skladby Seek and Destroy či Master Of Puppets. Skupina zahrála i nejhranější pecku Nothing Else Matters, kterou ale zpěvák moc nedal. Místy ujížděl jak šlapka na banánové slupce. Až na tento úlet to ale ušlo.
Po nabroušeném thrash metalu se na pódiu představila skupina Gipsy Werk, jejíž set by se hodil spíše na sobotu, ale co už. Návštěvnici si aspoň odskočili zchladit svá žíznivá hrdla Ostravarem, jenž byl hlavním „pivním“ partnerem celé akce. Jedno se ale skupině Gipsy Werk musí nechat. V jejích řadách jsou opravdu skvělí muzikanti. Bezchybně šlapající rytmika, skvělý výkon dechové jízdy a čistý zpěv.
Se zpožděním, ale přece, se po osmé hodině představila slovenská legenda Tublatanka. Asi jeden z nejlepších koncertů skupiny, jenž jsem měl možnost kdy vidět. Skupina zahrála snad všechny pecky ze své historie. Ať už to byly Skúsime to cez vesmír, Vo velkej škole dní nebo Loď do neznáma.
Vrcholem pátečního večera měla být polská „novofalová“ legenda Lady Pank, jež loni slavila 30 let od svého založení. Na Havířovské slavnosti je přijela dokonce podpořit i nemalá fanouškovská družina přímo z Polska.
Jenže Lady Pank byl největší průser letošních slavností. Totálně opilý zpěvák Janusz Panasewicz byl rád, že stal na svých vlastních nohou a kytarista a zakládající člen bandu Jan Borysewicz snad ani nevěděl, že je v Havířově. Jeho pokus o kytarové sólo mu málem polámalo prsty. Jeho závěrečná sedmiminutová kytarová onanie už z pódia vyhnala všechny. Z největšího hitu skupiny, skladby Mniej niż zero, udělali diskotékovou sračku a ve skladbě Zostawcie Titanica se Borysewicz pokoušel už o nemožné. Přesvědčit všechny přítomné, že umí hrát na kytaru! Jenže se mu to moc nepovedla. Čeští návštěvníci koncertu pomalu znechuceně odcházeli.
Naštěstí páteční program zachránily znovu obnovené Wanastovi Vjecy. Vedle Roberta Kodyma se jako kytarista představil ostřílený Tomáš Vartecký (Kurtizány z 25. avenue). Wanastovky v Havířově předvedly víc než hodinový koncert, ve kterém zazněla taky pecka Panic.
Sobotní, více popový program, jsem načal slovenskou zpěvačkou Janou Kirschner. Jana nezklamala, spíše hudebně proplula celým sobotním dnem.
Po Janě Kirschner se stage vyprázdnila pro letitou českou popovou hvězdu Helenu Vondráčkovou. Helena má ve svém bandu bezpochyby špičkové muzikanty, kteří jsou podle toho taky nadstandardně honorování. Jenže celý ansábl působil spíše jako roboti než jako umělci. Přesně odehrané tóny, jenž měli před sebou hudebníci napsané v partiturách, do kterých tlemili, aniž by hnuli brvou. Bezchybná rytmika a bezchybná Helena, která svůj fanouškovský kotel krmila libými větami o šťastném a bezstarostném životě. Koncertně ji vypomohl i zpěvák David Deyl. Z jeho hrdla zazněla skladba Akorát. Helena pak přidala pecky Sladké mámení a Dlouhá noc.
Dalším popovým interpretem na Havířovských slavnostech byl britský zpěvák Paul Young. Zpěvák, který za svůj život prodal několik milionů hudebních nosičů. Jenže převážná většina návštěvníků před začátkem koncertu ani pořádně nevěděla o koho se jedná. Někteří si jej dokonce pletli s Neilem Youngem. Paul Young dobýval diskotéky v osmdesátých létech minulého století, a tak není divu, že skoro polovina návštěvníků tápala. Vždyť povětšinou ani nebyla na světě anebo v lepším případě tahala kačery po zahradě. Ale jakmile zazněla skladba Senza Una Donna (Without A Woman), kterou Young nazpíval společně s Zuccherem, tak se najednou všem rozsvítilo. To už byli všichni „doma“. Do češtiny tento hit nazpívala dvojce Těžkej Pokondr pod názvem Jsem sama doma.
Sobotní hudební vrchol pak patřil největší maďarské artrockové legendě, skupině Omega. Skupina letos slaví 50 let své existence a zpěvák Kóbor János byl u toho, když to „tehdy“ začalo. Dneska mu je už neuvěřitelných 69 let, ale na pódiu dovádí jako třicetiletý. V jeho věku jeho ročníky běžně bojují s nespočtem nemocí (pokud ještě žijí), ale Kóbor má snad 7 životů. Neskutečná porce energie, která z něj vyzařovala, dávala celému vystoupení Omegy pořádný náboj. V setlistu Omegy zazněly mimo jiné skladby Metamorfózis II, Nem Tudom A Neved, Ezüst Eső a nesměla samozřejmě chybět ani pecka Gyöngyhajú Lány.
Letošní ročník Havířovských slavností neměl takovou návštěvnost jako ročník minulý, kdy přišlo za 3 dny přes 55 000 návštěvníků. Ale to neznamená, že v Havířově vystupovaly podřadné soubory a interpreti. Spíše se v programu neobjevil takový „lidový“ tahák, jakým je Kabát. Tak snad příští rok dramaturgie slavností překvapí a dotáhne nějaký opravdový skvost.
