Solární boom nebo dobře promyšlený tunel?

Česká republika se hemží lidmi, kteří dokáží vzít jakoukoli příležitost pořádně za pačesy a i když to kolikrát zapáchá dobře promyšleným tunelem, zisk z toho bývá nehorázný.

Jak jinak si vysvětlit nedávnou zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, který prověřoval, jak stát podporoval obnovitelné zdroje v letech 2011 až 2013. NKÚ ve zprávě připomíná solární boom konce roku 2010, kdy počet slunečních elektráren v souvislosti s velkorysou státní podporou prudce rostl. Tato podpora například v roce 2013 činila 30 miliard korun, což byly dvě třetiny z částky na podporu zelené elektřiny, přestože fotovoltaické elektrárny vyrobily pouze 22 procent této elektřiny.

Ze zprávy také vyplývá, že mezi lety 2009 až 2012 vzrostla výroba elektřiny ze slunečního záření třeba v Německu o 300 procent, na Slovensku o 424 procent, v Rakousku o 588 procent a v ČR o neuvěřitelných 2.320 procent. Už teď máme z obnovitelných zdrojů 11,22 procenta elektřiny a to i přes to, že cílem bylo mít 13 procent, ale až v roce 2020.

Na tomto je vidět, že ti kteří tuto umetenou cestičku od našich zákonodárců vzali opravdu pořádně za pačesy a že jich bylo opravdu velké množství (dokonce se spekuluje i o některých bývalých politicích), jsou těžce takzvaně za vodou a to proto, že se u nás poskytovaly nebývale štědré garance na výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Smutné je na tom to, že aby byl někdo za vodou, musí být na druhé straně ti, kteří to budou financovat a těžce platit. Těmi jsme my všichni a to všechny české domácnosti a firmy, pro které to budou do roku 2030 znamenat náklady ve výši až jeden bilion korun, což je zhruba výše jednoho ročního státního rozpočtu České republiky.