Po přečtení těchto řádků mi dáte za pravdu, že máme.
Švýcarsku se říká konfederace a dnes je federací 26 kantonů. Žije zde cca 8 milionů obyvatel, takže skoro stejně, jako u nás.
V indexu takzvané ekonomické svobody se švýcarská ekonomika nachází na pátém místě na světě. Důsledně se zde dodržují vlastnická práva, otevřenost trhů a dobrá měnová politika. Nezaměstnanost je zde pod pěti procenty. Švýcaři mají ve federální ústavě od roku 2002 zakotvenu takzvanou dluhovou brzdu, což je zákaz dlouhodobě deficitních rozpočtů. Tu dodržují a od té doby klesl veřejný dluh z 57% HDP na 40% HDP. Je až neuvěřitelné, že se tak stalo v období, kdy u většiny evropských států dluh naopak rostl.
Dalším opatřením ekonomické svobody, která je daná federální ústavou jsou maximální sazby daní. Daň z příjmu je stanovena pro fyzické osoby na 11,5% a pro právnické osoby na 8,5%. Hranice maximálního DPH je stanovena na 6,5%. Výhodou švýcarské ekonomiky je také to, že se ho netýká bruselská regulační mánie, jelikož Švýcarsko není členem EU.
Je to jedna z nejsvobodnějších zemí na světě, kde svoboda politických názorů a vyznání není nijak omezena. Hojně se zde využívá lidové veto, kdy lidé mohou referendem vetovat již přijatý zákon a lidová iniciativa, kde mohou lidé navrhovat vlastní nové zákony, pokud to uznají za vhodné a parlament se k tomu nemá.
Tomu všemu se říká přímá demokracie, kde má poslední slovo občan. Ta přímá demokracie, na kterou podle většiny českých politiků nejsme v naší zemi zralí. A to je kámen úrazu, jelikož jestli to tak je, čemuž nevěřím, tak je nejvyšší čas s tím i v naší zemi alespoň pomalu začít, abychom ten systém, který jak popisuji výše, velice dobře funguje, postupně připravovali pro naše děti a děti jejich dětí. Tomu se říká zodpovědnost k příštím generacím, a jelikož hýřím optimismem, jsem přesvědčen, že se ještě systému přímé demokracie dožiji i já. Udělám pro to maximum, co budu moci, jelikož těm Švýcarům opravdu závidím.
