Z bláta do louže

mi připadá úvaha Klausova tajemníka Jakla kandidovat na úřad prezidenta republiky. Dokonce je ochoten jej podpořit předseda Akce D. O. S. T.

Vzpomínám na poslední volební cirkus při volbě Klause. Asi pod vlivem takového dění  si strany daly do volebních programů přímou volbu prezidenta. Navrhnout kandidáta může podle novely ústavy každý občan České republiky, starší 18 let, s podpisy nejméně 50 tisíci občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů. 

A jak jde čas, ukazuje se, že přímá volba není ideálním procesem, ostatně jako vše v demokratickém systému. Přímá volba by mohla vyloučit kupčení s hlasy poslanců a senátorů. Píši mohla, ale nemusí. Časem se však rodí jiný druh (horší) hledání kandidátů, asi z recese. Kandidáti, resp. návrhy na ně takové, že bychom si potom mohli povzdechnout „zlatý Klaus“. A právě opak Klausovy politiky by měl představovat skutečný prezident, zastupující tuto republiku. Klaus předvádí sám sebe a je mu jedno, kterým směrem je vládou namířena zahraniční politika.

Nebo prohlášení, že přijetí fiskální smlouvy s EU, stejně nepodepíše a „úkoluje“ předsedu vlády, co smí či nesmí s unií podepsat. Samozřejmě, kdyby byl předseda vlády skutečným předsedou, pak by „panu“ prezidentovi, zdůraznil jeho Ústavní práva. Také prohlášení, že svým tělem zabrání stavebním strojům zahájit stavbě knihovny na Letné, svědčilo o jeho způsobu myšlení. Při tom navíc svými zásahy udělal pitomce z tehdejšího primátora Béma, který za Magistrát stavbu původně schválil, posléze se ze souhlasu, pod tlakem z hradu, vylhal.

A kdyby se dostal na hrad jeho tajemník Jakl, jak jsem zažil jeho působení v Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, to by byla síla (slovy mých vnuček). Doufám, že Jaklovi bude stačit pár dnů slávy na billboardech, a tím to skončí. Věřím, že náš bodrý lid je uvážlivý a nenechá se zmást „sladkými“ slovy některých populistických kandidátů.

Vážení voliči, bojujme za hrad všemi vážený, abychom se na cestách po světě nemuseli stydět říci, odkud jsme.