Ti komunističtí poslanci, kteří dnes odmítli uctít rakev s ostatky Václava Havla, si asi neuvědomili, že právě jemu vděčí za to, že v listopadu 1989 neskončili na kandelábrech. To jemu dost lidí vyčítá, že nedopustil, aby se v „sametorevoluční“ euforii začalo s komunisty jednat jako v roce 1945 s kolaboranty. Známé rčení: „Nejsme jako oni“, se nám vrací jako bumerang stále usilovněji. Jejich drzost nezná mezí.
To jejich „dorost“ šel v urážkách mnohem dále. Jim bych doporučil vystěhovat se z našeho nehodného státu do severní Koreje, aby si do sytosti užili výdobytků komunistického režimu. Tam mohou dokonce uctívat zemřelého vůdce a nikdo jim nebude nic vyčítat.
Sledoval jsem celé dopolední vysílání ČT 24 občanského a vojenského převozu rakve s ostatky Václava Havla z Pražské křižovatky do Vladislavského sálu Pražského hradu. Havel musel zemřít, abychom od jeho nástupce o něm slyšeli něco pozitivního. Ostatně mnozí se nyní předhání v hodnocení odkazu Václava Havla, a někteří se ani nezačervenají, že nám lžou, jako když tiskne.
Ostatně toto jsme zažili po listopadu 1989, když se najednou „ukázalo“, jak všichni byli pobožní, někteří prý za totáče navštěvovali tajně pobožnosti. Jsme opravdu zvláštní národ, když mnozí myslitelé museli zemřít, aby jejich myšlenky ožily.
Věřím, že ani Jandák nebude tvrdit, že lež a nenávist zvítězí, což mu přeje „pravdoláskař“.
