Tak nám, paní Müllerová, odvolali ministra spravedlnosti

a to pěkně rychle. Asi hrozilo, že bude jmenována nejvyšší státní zástupkyní Lenka Bradáčová. To se musel Nečas tumlovat, když to ministrovi sdělil včera ve čtvrt na deset a již v deset byla tiskovka i s Klausovým podpisem.   

Byl to nezvykle rychlé. Zřejmě se cítili ohroženi změnami na státním zastupitelství  kmotříci v ODS a Nečas, jako jejich ochránce.Ten reagoval, jak nejrychleji to šlo. I vítězství v kauze „Rampula“ bylo pro Pospíšila ve skutečnosti Pyrrhovo. To mu zřejmě Nečasova kumpačka nesmlčela. On byl ten „jelimánek“ Pospíšil docela pěknou časovanou bombou. Už si začal moc dovolovat a to i hradní nemají rádi.

Pan ministerský předseda neměl šťastnou ruku při sestavování vlády. Pár ministrů musel vyměnit. Byla to odvolání celkem logická, zbavoval se potencionálních „problémů“, jenže Pospíšil si nepřímo větev pod sebou řezal sám. Dnes to asi není podstatné. Třeba jde o změny  na zastupitelství po Rampulovi, když byl Stanislav Mečl pověřen ministrem Pospíšilem řízením Vrchního státního zastupitelství v Praze. Pospíšil však (ne)mohl tušit, že se Mečl bude chtít seznámit s uleželými spisy „politicky citlivých“ kauz.

A už to bylo! Do Mečlova hledáčku se dostal ze starších nevyjasněných případů, jako podezřelý, sám velký Petr Nečas. Ten, když se to dozvěděl upřímně zuřil, leč nemohl viditelně zatím nic podniknout. A tak pracoval tiše na „ochlazování“ vztahu s Pospíšilem. O tom, co bylo oním chladicím médiem, se spekuluje. Snad se dozvíme včas, co bylo posledním kouskem ledu. Jistě šlo až v první řadě jen o peníze, ty byly důvodem pro odvolání ministra. Třeba šlo o jiné a větší peníze, které zdaleka nesouvisely s požadavkem ministra Pospíšila.

Miluji Nečasova  prohlášení, hovoří jako když tiskne, a novináři stejně nevěří.