Duben - apríl

Opravdu s námi hraje měsíc duben takový apríl?Takvičok třeba novičok. Je to bizarní název nebezpečného vraha, který vraždí tiše, a velmi obtížně se hledá ten, který jím vraždil.

Protože to není obyčejný jed, jako třeba ten na krysy, hledá se podle možností, kdo ho může vyrobit a vlastnit. Neumím si představit, v jakém skupenství vlastně je. Dá se třeba natřít na kliku u dveří, ale jak zajistit použití kliky jen tím, kdo má být zasažen. Ono se vlastně neví, kde a jak byl ruský dvojí agent Sergej Skripalov s dcerou jedem napaden. Tu mi nepomohou "zkušenosti" ze sledování krimi-seriálů, kde vždy najdou nějakou kapičku nebo šmouhu, podle níž usvědčí pachatele. Zde je sice pachatel evidentní, ale zatím se ho nepodařilo "chytit za ruku". Jsem přesvědčen, že tato kauza byla řízená strukturami Kremlu. Pod pojmem Kreml vnímám vše od Putina, KGB, NKVD nebo jak se nyní všechny ty "zpravodajské služby" jmenují. Připomínám, že právě Kreml se chová jako mafie ve věcech, kdy ho bývalí "občané" zklamali. Již od dob Stalina fungují aktéři zajišťující zvláštní nehody sledovaných po celém světě. Trockij, který s Leninem úzce spolupracoval v přípravě a vedení "Velké říjnové", musel po smrti Lenina do vyhnanství před Stalinovou NKVD. Až 21. srpna 1940 zemřel po útoku Stalinova agenta v Mexiko City. Oni si každého najdou kdekoliv na světě, tak proč by neútočili v Británii.

A je tu kauza ruského hackera Jevgenije Nikulina, která byla takovou zvláštní přetahovanou. Právo hájil, a obstojně, ministr spravedlnosti. Na druhé straně stál úřad prezidenta a sám prezident. Pominu-li ústavou dané prezidentovy pravomoci, pak musím konstatovat, že je prezident překročil, velmi průhledně, ve prospěch Putinova Ruska. Oč vlastně šlo. Ruský hacker Jevgenij Nikulin byl, na základě mezinárodního zatykače vydaného USA, u nás zadržen. Měl být vydán do USA. Nebudu popisovat čím vším se proti USA provinil, ale na jeho vydání si činili nárok i Rusové s tím, že jde o jejich občana a mají pochybnost, zda se Nikulinovi dostane spravedlivého procesu, krátce řečeno, že Nikulinovy prohřešky posoudí lépe v Moskvě. Situace jasná, nicméně dala podnět mnohým politikům vyjádřit své názory na postup ministra spravedlnosti. Musím se přiznat, že jsem se obával, že ministr podlehne nátlaku "zástupců" Kremlu u nás a vydá heckera do Ruska. Ani se nesvěřil se svým rozhodnutím vydat Nikulina do USA prezidentovi, což se Zemana velice dotklo. Ministr nedal ani šanci zabránit, Nikulinovu odletu, což bylo neúspěšnými aktéry silně kritizováno. Nikdo si asi nevšiml, že ministr spravedlnosti je nezávislý, že se tudíž nemusí nikomu se svým rozhodnutím svěřovat. Radit se se svými spolupracovníky může, má-li nejasnosti, ale samotné rozhodnutí je na něm. Velmi mě potěšilo, že se ministr Pelikán rozhodl nekandidovat na pozici ministra v nové vládě, čímž zkazil Zemanovi potěšení nejmenovat jej ministrem spravedlnosti.

Další aprílovou taškařicí je, resp. bylo, vyjednávání ČSSD a ANO o nové vládě. On totiž nikdo nepochopil, že Babišovi vůbec nejde o sestavení jakékoliv koaliční vlády. Voliči mu dali klíče od firmy, která má, asi jen zatím, parlamentní demokracii a jmenuje se Česko. Nejde mu o nic, volební průzkumy ukazují, že ANO by zvítězilo s větším ziskem, než dosud má. On totiž Babiš "bodoval" solidaritou s Británií ve věci vyhoštění ruských diplomatů, čímž naznačil, že není tak poslušný, jak se Zeman domníval. Ve všech rezortech jeho lidé řádí jako krtek v zahrádce a nic je nezastaví. V čem jsou za jedno, je úkol zlikvidovat veřejnoprávní média a zrušit Senát, kde ještě nemá většinu. Ještě jeden "drobný" problém má. Soudy, které ruší neoprávněná stíhání Finanční správou konkurenty Agrofertu. Již zbývají jen archivy StB, kde by mohlo ýt bněco na ty, kteří řeší kauzu Čapí hnízdo a lustrační osvědčení. A cesta k neomezené moci je volná.