Co je zdravý selský rozum?

Za mého mládí jsme o něm hovořili při různých příležitostech, kde se dohadovala řešení závažného či méně závažného charakteru, která by mohla mít dopad na celou vesnici. To nejjednodušší bylo optimálním řešením a tu se říkalo, že zvítězil zdravý selský rozum.  

Trochu jinak to nyní vidím při honbě za „zelenou“ naftou. Slyšeli jsme o tom, jak zemědělci nebudou moci zasít obilí, a my můžeme přijít o mouku. Jenže já jezdím po republice pro potěšení. Netoužím po zahraničí. Tu vidím lány nikoliv pšenice či žita, ale řepky. Selský rozum velel, že se dá na řepce vydělat více než na pšenici, která je zřejmě finančně nezajímavá, ale při hovorech s představiteli agrárních komor to vypadá, že bez „zelené“ nafty nebudeme soběstační, protože nebudou peníze na traktory obdělávající pole pšeničná a jiná. O lukrativní řepce ani slůvko.

Nedivím se, že chtějí vrátit korunky za naftu z řepky, aby měli na opravy motorů zničených řepkovou naftou. Ona totiž ta řepková nafta se pěkně prodraží těm, kteří se nechali zbulíkovat jezdit na ní.

Z jiné oblasti - jak sedláci vyzráli na cenu brambor. Sklidili a čekali, až cena stoupne, jenže jiný zdravý rozum velel, že brambory ze sousedního Polska jsou stejně dobré, ale o polovinu levnější. Byl jsem mezi těmi, kteří do Polska pro dva pytle zajeli. Jen tak z hecu, a byl jsem mile překvapen. Do ceny jsem započítal i cenu nafty, kterou jsem projel a dovezl jsem si brambory jednu jako druhou a bez „přidané“ zeminy a bez zálohy na pytle.  

A co mlékárenské chytračení? Bez varování začali prodávat mléko do Německa, takže naše mlékárny měly problémy. No, a když se situace stabilizovala, tak Němci mléko přestali odebírat a naši se cítili ukřivdění a že raději mléko vylijí na pole a já nevím jak ještě, pokud ho od nich nikdo nebude brát. Dnes jezdím pro české mléko jen do Coopu (kdo nerozezná chuť mléka, ten to nepochopí), protože hezké krabičky mléka v Kauflandu jsou z Německa.

A s tou zemědělskou půdou to bude asi všelijaké. Po celé zemi se ornice zázračně mění na stavební parcely pro velké haly skladišť nebo výrobních hal pro zahraniční podniky, jejichž výrobky ani neznáme. Jen si je u nás skladují či použijí naši levnou výrobní sílu za shovívavých daňových prázdnin či jiných úlev, což jim umožňuje krátkozraká politika našich zkorumpovaných politiků. A jakmile se daně srovnají s našimi, stěhují se opět jinam a nám tu zůstávají objekty „for sale“, o které nikdo nestojí.

A mimochodem, byl jsem na setkání v jižních Čechách se starými kamarády - zemědělci, kteří ještě zažili „Gottwaldovy vesnice“. O žádné dotace nikdy nežádali, a tudíž je ani  nedostávali. Vůbec bylo nad lidské síly donutit „jezedovi“ aby vrátili alespoň část toho, co jim kdysi sebrali. No a ti samí jezedovi, resp. jejich děti, zvyklí, že stát vše zařídí, včetně brigádníků, pracujících „za stravu“, dnes čekají na dotace. Až budou pole u nás vypadat jako třeba v Německu nebo Holandsku, pak mohou žádat totéž, co mají oni.  O kvalitě potravin nemluvě.

Nebojím se proto strašení „hladomorem“. Řepku stejně nejíme a místa na polích je ZATÍM dost.