Čechům je lhostejné, co jedí?

Objevují se stále ankety, zda kupují třeba pomazánkové máslo, i když vědí, že si mažou na chléb nebo chlebíčky jakýsi tuk, kterému se od dob, kdy v totáči vymysleli „Pomazánkové máslo“, přestože má s máslem společný pouze název.  

Tehdejší pamětníci vědí, že byl másla nedostatek, takže chytrá česká hlavička využila možnosti tukového průmyslu, ochutila tuk (netuším, zda rostlinný), do něhož dala necelých 30% skutečného másla, a tak se zrodilo pomazánkové máslo. Ve skutečnosti bylo asi z hlediska spalování lidským organizmem lehčí, než skutečné máslo. Jenže dneska se to jeví, jako klamavý název, protože se skutečným máslem to opravdu nemá nic společného. To nám vytkla komise EU, a nás se to dotklo. A tak se bouříme a  kupujeme toto mazadlo víc, než před tím.

Pomazánkové máslo jen „zápasí“ s názvem, ale jsou výrobky, které jsou jakoby uzeniny, ale masa je v nich ještě méně než procento másla v pomazánkovém. Dokonce ani masové konzervy nejsou úplně masové. Abych se ujistil, že oznámení putující po netu má pravdivé jádro, okusil jsem „Hovězí ve vlastní šťávě“. Na chuť bylo hnusné, jen jeden maličký kousek vzdáleně připomínal maso. Jinak převažovala hmota jako želatina, jenže také nevábné chuti. I dal jsem si práci se čtením droboučkého popisu výrobku, kde jsem, mimo jiné, našel jakýsi soupis ingrediencí obsahujících konzervu. Vepřové kůže, zahušťovadlo, konzervanty, sůl s vodou a trochu masa pro chuť.

U lahůdkových párečků ani neznáme, co v nich je. Také sýry a jogurty nejsou takovými, za které je máme. Považuji to za vítězství chemického průmyslu nad přírodou ve službách stále vyšších zisků. Naštěstí existují malí výrobci uzenin, klobásek či šunčičky, kterým můžeme hledět do rukou při jejich výrobě. V malých městech jsou známí osobně, což je výhoda proti velkoměstům. Pravda, nemají své produkty každý den v prodeji, ale jednou týdně to bohatě stačí. A tu mi nevadí, zda je nazývají vuřty, nebo špekáčky či uzenky. Důležité je, že hezky voní, nejsou slizké a nejsou v nich kostičky nebo masokostní moučka, a jsou chutné. Cenou nemohou konkurovat těm „specialitám“ v supermarketech, ale je úžasné, že existují.

Jinak je to s čokoládami. Taková Milka koupená u nás se velmi liší od koupené v Rakousku či Německu. Ta rakouská nepálí po několika soustech v krku. Kakao u nás a v Německu také nelze srovnávat, i když označení, že jde o holandské mají stejné. A banány? Děláme si srandu z předpisu, jak mají vypadat, ale kupte banán u nás a třeba ve Švýcarsku.  Proč toto přirovnávání? Jen proto, abych připomněl, že již předpisy počítají s tím, že náš zákazník nestojí o kvalitu, ale o levné zboží. Proto nikdo není sankcionován za nedodržení technologických postupů při výrobě na export na Východ. My bývali zvyklí, že exportní zboží od nás odchází v lepší kvalitě, než pro tuzemský trh. A ono to funguje stále, jen výrobci a směr putování zboží se změnil.

Až třeba při výrobě vánočního cukroví nebude k rozeznání, kde bylo kakao koupeno, pak uvěřím, že jsme rovnocenní pro Evropu. Potom mi ani nebudou vadit kecy o suverenitě.

Trochu málo, že?