Šrotovné jako hladová zeď?

Tvrdí se, že když Karel IV. chtěl dát chudině práci a tedy i chleba, začal stavět hladovou zeď. Nebyla to nejspíš pravda, protože hladomor vypukl, až když stavba byla rozestavěná. Karel IV. tedy sledoval spíš strategický, než lidumilný cíl. To šrotovné však hladovou zdí asi nejspíš je. Jenže nemá nasytit chudé, ale pomoci zahraničním automobilkám. Nejspíš z vděčnosti za to, že Němci za svoje šrotovné zas nakupovali česká auta.

Na druhé straně jsem si přečetl, že například Skanska chystá masivní propouštění, protože není práce. Přitom by se dalo stavět a opravovat, až by se hory zelenaly a dálnice a silnice se čerstvě vinuly líbeznou českou krajinou. Jenže na stavbu silnic peníze nejsou. Kdyby se peníze, které se mají - podle většinového názoru - vyhodit za šrotovné, daly na výstavbu a opravu silnic, Skanska by dostala zakázky a české peníze by podpořily české zaměstnance a udělaly by dobře našim autům, které, ač nové, se mlátí na bídných silnicích. Pravda je, že by to ale bylo méně populistické. Protože šrotovné je třicet táců do kapsy každému, kdo se zbaví ojetiny.

Nejde ale jen o Skansku. Propouštět budou i další podniky. Tím se vyplatí milióny na odstupném, zvýší se nezaměstnanost a noví nezaměstnaní zjevně nebudou stát o nějaké šrotovné, protože budou přemýšlet, kde seženou na základní obživu a na výměnu ojetiny za nové auto nebudou mít náladu. Nevím, jestli naši politici uvažují v nějakém kontextu, spíš mám pocit, že raději hledají nálepky se slogany, které se dobře čtou, protože volby stejně nějaké budou a vítězství ve volbách je přednější než vítězství rozumu. Ještě, že víme, že za případné rozpočtové provizorium může Ústavní soud. Dovolil si totiž něco neslýchaného: hájit zákon!