Šimrání pod bradičkou

Neuplynulo ani 24 hodin od okamžiku, kdy jsem se za pouhých sedm set korun mohl stát důvěryhodnou firmou a už přišla další nabídka: za 99 Euro jsem mohl obdržet EVROPSKÉ VYZNAMENÁNÍ WHO IS WHO.Tato cena se údajně každoročně předává vybraným osobnostem. Vtip je v tom, že přijetím této pocty se současně zavazujete k ročnímu členství v European Who Is Who Association a výše uvedené platbě. Šimrání pod bradičkou spočívá ve větě, že vyznamenání dostávám z důvodů mého působení. Jakého, kdy a kde se neuvádí. Pokud nikde nepůsobíte, za 99 Euro si můžete vytvořit iluzi, že ano.

Nuže dobrá, během dvou dnů jsem se mohl stát důvěryhodnou firmou (viz můj minulý článek) i nositelem evropského vyznamenání. Kdyby obojí bylo spojeno s nějakou skutečnou poctou, asi bych podlehl své ješitnosti a bez váhání a s nadšení bych obě vyznamenání přijal. Vyráběním poct za peníze se ale poněkud devalvují i pocty za skutečné zásluhy. 

Kdybychom ještě dnes věřili, že se odpuštění za hříchy dá koupit, chodily by maily od Nejvyššího s nabídkou k jejich nákupu. Na druhou stranu, proč ne, poněkud bychom pomohli chudé církvi, které stát její majetek (možná nahromaděný právě někdejším prodejem odpustků) vrací tak liknavě.

Abych to zkrátil: vyznamenání, jakkoliv mne příjemně chvíli šimralo pod bradičkou, jsem nepřijal. Myslím si, že umím onu sumu použít lépe. Pošlu ji svým milovaným labradorům do HELPES, kteří o nic neškemrají a trpělivě pomáhají těm, kteří to skutečně potřebují. Evropské vyznamenání mi stačí na fotografii, kterou si i s lichotivým mailem schovám.