Jasná páka

Tak jsem byl včera v Paláci Akropolis na Jasné páce. Když jsem se od Davida Kollera o tomto koncertu dozvěděl, ihned jsem se tam vnutil. Chtěl jsem si po letech připomenout kdysi zakazovanou kapelu a zjistit, jaké to ve mně vyvolá emoce. Byl jsem nadšen. Jedna pecka z té doby za druhou, včetně mé oblíbené Majolenky, kterou jsme před lety s režisérem Adamem Rezkem dostali do televize do pořadu Videodisko, který jsme tehdy spolu dělali. Písničkami tohoto ražení jsme ale překročili tehdejší televizní mantinely a pořad byl samotným ústředním ředitelem Zelenkou okamžitě zakázán!

Nešlo v té době jen o Jasnou páku. Kapely byly zakazovány na běžícím pásu, ale okamžitě pod jinými názvy vyplouvaly pod jiným zřizovatelem (ano, každá kapela musela mít tehdy svého zřizovatele, tedy oficiální instituci, která byla ochotna si kapelou vzít pod svá ochranná křídla, většinou to byl nějaký kulturní dům nebo svazácký klub). A tak zakázaná Jasná páka po čase stejný repertoár začala hrát pod název Hudba Praha.

Točili jsme jejich písničky pro Mikrofórum a kupodivu nám to procházelo. Pamatuju si, jak jedna starší paní se v dopise do rádia pohoršovala nad písní Špinavý záda a oné imaginární dívky se ve svém dopise zastávala a ptala se, proč mladé dívky tak urážíme. Tedy my ne, ale Hudba Praha. Pravda, rockové písně o chlastu patří do hospody a ne do rádia. Ostatně i dneska byste je marně hledali v počítačem řízených rádiích, které z komerčních důvodů lezou do zadku svým posluchačům, aby měly poslechovost a tudíž aby měly prachy z reklamy. 

Ještě k těm názvům. Pamatuji se, že jednou zakázali kapelu, která si dala název Devizový příslib (to byl, milé děti, důležitý papír, který dávala banka lidem, kteří chtěli na pár dní na západ, aby na základě tohoto papíru jim mohlo být uděleno vízum). Ta kapela se pak vtipně přejmenovala na Marná žádost. Když kapel s názvy Visací zámek, Žabí hlen a podobně bylo už moc, byl vydán příkaz, že nesmějí být v rádiu používány názvy těchto "závadových" kapel. Jednou jsem vysílal z Porty a nechtěně (a nevědomky) jsem ten zákaz porušil, když jsem zpovídal kapelu Verumka. Ptal jsem se jich, co ten název znamená.

Velký rum a kafe, odpověděl kapelník a dodal potutelně: název Verumka nám vždycky procházel, protože si lidi mysleli, že jde jen o nějaký broučky. Když jsem tenhle rozhovor odvysílal, měl jsem pochopitelně průšvih.

Proč o tom píšu, milé děti? Protože až půjdete k volbám a budete volit komunisty anebo jiné milovníky jistot a pořádku, abyste věděli, že takový pořádek nebo jistoty mohou vypadat právě tahle. Abyste si někdy nemuseli připomínat název "marná žádost"! Proto jsem rád, že jsem si tuhle dobu připomněl a že Jasná páka nemusí být znovu Hudba Praha!