Jak je to s koncesionářskými poplatky?

Edvard Kožušník se na facebooku chlubí výrokem: "Zrušení koncesionářských poplatků umožní spravedlivější přístup občanů k informacím z médií veřejné služby. Média veřejné služby se s účinností nového zákona budou moci více soustředit na poskytování veřejnoprávního obsahu namísto složitého vybírání a vymáhání koncesionářských poplatků a v konečném důsledku jim také zbude více finančních prostředků na zkvalitňování vysílaného programu. "Pěkná demagogie! 

Jako kdyby moderátoři, redaktoři a dramaturgové loudili na domácnostech nějaké drobné! Je to naprosto v rozporu s myšlenkou Karla Hvížďaly:

„Veřejnoprávní médium (nebo také Médium veřejné služby) je označení sdělovacího prostředku, které má příjem z veřejných peněz a právně definovaný rozsah a povinnosti. Cílem jejich provozování je zabránit zneužití médií politickými stranami a podpořit média, jako čtvrtý pilíř demokracie." Ale k čemu u nás pilíře demokracie?  Televize kdysi u nás byla financována státem, koncesionářské poplatky přišly později. A nic se nedělo. Navíc také každá domácnost ušetří 2160 Kč ročně. A to se vyplatí! Je to sedmdesátkrát zrušený poplatek u lékaře. Politici se i v době krize předhánějí v populismu. Těch ušetřených 2160 Kč ze mne stát vysaje jiným způsobem. A z jinak ode mne vybraných peněz pak bude financovat rozhlas a televizi podle svého. Kromě zástupců v radách (jsou dosazeni politickými stranami a tak o své nezávislosti mi mohou vyprávět pohádky) tak budou mít politické strany na média i finanční vliv! A to už je pěkně tlustý klacek.

Jestli se budou platit koncesionářské poplatky či nikoliv, stav veřejnoprávních médií nijak neřeší. Řekl bych, že větším vlivem politických stran se jejich pozice spíše ještě zhorší a jestli je teď ředitel příslušného média v rukou „své" rady, bude mu moci v budoucnu i kdejaký politik z parlamentních lavic hrozit, že mu sníží rozpočet, protože o garancích státu už také víme své.

Koncesionářské poplatky dávají médiím určitý pocit svobody. Platí je sami diváci a posluchači a tak by mělo také platit, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Že se tak většinou neděje, je smutné. Řešením by bylo odpolitizování rad. Jejich členové by se měli rekrutovat spíš z řad profesních svazů, nepolitických zájmových skupin, větších občanských sdružení, odborníků na média a podobně. A pokud se má ušetřit, pak není třeba vybírat poplatky zvlášť pro televizi a zvlášť pro rozhlas. To by však znamenalo sloučit obě média do jedné instituce. Ve Velké Británii to takto funguje poměrně dobře už od roku 1927 (BBC), stejně tak v Rakousku (ORF), v Německu (ARD) atd. To, že u nás dosud není rozhlas a televize sloučen do jedné instituce je pro mne naprosto nepochopitelné. Pokud bych tedy o něco stál, pak o silné nezávislé a všemi uznávané médium. A tím ani veřejnoprávní televize, ani veřejnoprávní rozhlas zatím nejsou. A po zrušení koncesionářských poplatků ani nebudou.