Tak jsem se trochu zamyslel - i to se mi někdy stane - nad podstatou a smyslem koncesionářských poplatků v České republice. Co to vlastně je? Proč to vlastně je? A je to skutečně nutné?
Když jsem se dočetl informaci o tom, že pan ředitel České televize Petr Dvořák se vyjádřil ve smyslu, že by Česká televize mohla mít do dvou let až šest televizních kanálů, chvilku jsem se snažil na monitor počítače zaostřit, zda se mi to nezdá, zda to skutečně čtu dobře. Nezdálo. V době, kdy se neustále mluví o daňových reformách, o šetření, o snižování nákladů přijde veřejnoprávní - tedy vlastně státní - televize s myšlenkou rozšíření vysílání. Volný překlad zřejmě má znít: o další utrácení z kapes daňových poplatníků. Jinak si to neumím vyvětlit. Kde by chtěl pak Dvořák na provoz dalších dvou kanálů brát prostředky? Vždyť jen myšlenka dětského kanálu ČT3, byť celkem zajímavá, by měla stát cca 200 milionů korun ročně. A kdo to bude platit?
Většina obyvatel si asi řekne zcela logicky, že se bude opět zvyšovat koncesionářský poplatek - už tak nemalý. Ale proč? Platí snad občané CET21 (TV NOVA, NOVA CINEMA, NOVA SPORT a MTV) nebo FTV PRIMA (PRIMA FAMILY, PRIMA COOL, PRIMA LOVE) poplatky za to, že je mohou sledovat? Ale kdepak, tyto dvě komerční společnosti si musejí vystačit s vlastními příjmy - z reklamy. A naši "krásnou, státní, veřejnoprávní" televizi musíme dotovat? Ale proč? co jí brání uvádět mezi programy reklamu - poměrně slušně placenou? Nic. Ano, i Česká televize vysílá reklamu. Sice ne ve filmech, jako ostatní televize, ale mezi jednotlivými pořadovými bloky ano. Chápu, že reklama ve filmech (většinou jde o cca 3 reklamní bloky po půl hodinách) není vždy příjemná, ale je to jakési nutné zlo, abychom mohli sledovat zajímavé (i nezajímavé) pořady, aniž bychom museli přímo přispět té které televizi jedinou korunou. Ano, platíme to také - v cenách produktů na které daná reklama je -, ale to platíme každém případě. Tak proč máme v České televizi platit dvakrát?
Kdysi mě pobavilo - a rozhořčilo zároveň - vyjádření o smyslu poplatku za veřejnoprávní televizi. Bohužel si nepamatuji přesnou definici, nicméně nesla se v tomto duchu: Koncesionářský poplatek musí platit každý, kdo má přístoj, umožňující sledovat televizní vysílání České televize, bez ohledu na to, zda veřejnoprávní televizi sleduje či nikoliv. Stačí, že má koncesionář prostředky, umožňující televizní vysílání sledovat. Toto vyjádření je stečně zvláštní a postupně mě nutí k obavám, co všechno ještě budeme muset platit. Můžu být vlastně rád, že platím daně takové, jaké platím, že platím jen u každé skutečné návštěvy lékaře, že jako řidič mám stále 0 trestných bodů. Proč mám být vděčný? No je to jednoduché. Klidně by se mohlo stát, že z finančního úřadu přijde upomínka, že mám zaplatit daně za vydělaných 10 milionů korun ročně. Co na tom, že je nevydělám. Prostředky na to mám, tak bych mohl. Klidně bych mohl platit každý den 30,- za návštěvu u lékaře. Že jsem tam nebyl? No a co, kdybych chtěl, klidně bych mohl sednout do auta a jet se nechat vyšetřit. A kdybych měl zítra na svém kontě 12 trestných bodů a první policista mi sebral řidičák? A čemu se divit? Jel jsem v autě a kdybych chtěl, tak bych klidně mohl překročit povolenou rychlost denně třeba 5x, zastavit několikrát na zákazu a dokonce, ano, to bych také mohl, přejet několik lidí. Prostředky na to přece mám.
Bohužel musím konstatovat, že jsme tak trochu národ poplatků. A vypůjčím si pár slov pana Nerudy, byť jsem si je maličko poupravil, jimiž tuto úvahu zakončím: Co s tím?
