Demokracie, komunismus a ti ostatní...

Tak jsem se opět po přečtení mnoha a mnoha článků a také reakcí na ně posadil ke klávesnici, s odhodláním "vyventilovat" své myšlenky a dojmy.

V posledních dnech mne skutečně zaujal článek pana Okamury týkající se komunismu (nebo chcete-li komunizmu – KSČM je přece moderní strana, tak budeme psát -izmy). A ono není čemu se divit. Jen málokdo by si dokázal představit, že jeho článek zůstane bez odezvy. Nikdy jsem nebyl odpůrcem pana Okamury, přeci jen, alespoň podle toho co jsem se mohl dočíst v mediích, je to člověk, který se vypracoval téměř z ničeho a za to mu patří mé uznání. Nicméně v článku o „demokratickém komunizmu“ skutečně asi přestřelil. Nicméně ne tím, že to tak nazval, ale tím, kdy to napsal. Bohužel jsme – prý – národem, který si pamatuje a který nezapomíná (alespoň jsem tuhle formulaci někde četl). Nu, poslední volby mne přesvědčily, že zapomínat umíme velmi dobře. Přinejmenším stejně dobře, jako nadávat. Ano, skutečně přirovnávám tyto dvě lidské vlastnosti k sobě. Ony jsou totiž velmi „české“. Zapomínat skutečně umíme rychle, zejména pokud nám někdo tu starou „metodu biče“ osladí nějakým tím „cukříkem“… Ale to je trochu jiná kapitola.

Co mne zaujalo trochu víc je neustálé omílání slova KOMUNIZMUS. Je to sice nějaký ten pátek, co jsem naposledy usedl do školní lavice, nicméně si z nějakého zvláštního důvodu stále pamatuji významy některých slov. Komunizmus u nás nikdy nebyl a nikdy nebude. Podstata tohoto režimu tkví, pokud se dobře pamatuji, v tom, že všechno patří všem. A to doslovně. Pokud tedy budu pracovat, tak si mohu v prodejně potravin vzít, bez toho aniž bych musel něčím platit, cokoliv budu potřebovat. Za svou práci nebudu dostávat žádný plat, peníze totiž nebudou existovat. Na co. Všichni budeme mít všechno. „…Ten dělá to a ten zas tohle, a všichni dohromady budeme mít dost…“ zpívá pan Werich v mém oblíbeném filmu (co na tom, že právě toto dvouverší je jakýmsi heslem komunizmu – pohádka to je krásná). A to je právě ta podstata. V komunizmu budeme všichni pracovat podle potřeby, protože za to si budeme moci vzít přesně tolik, kolik budeme potřebovat. Ó jak to zní krásně… nebude žádný „vyčuránek“, který by pracoval málo, a bral hodně. Nebude nikdo, kdo by nechtěl pracovat – vždyť přece za to, že pracuje, bude mít, co potřebuje… Nesmysl že?

Ano, je to nesmysl, stejně jako je nesmysl komunizmus. Nicméně to, že to je nesmysl neznamená, že pan Okamura má pravdu – skutečně „Komunizmus je nejdemokratičtější systém…“ Bohužel už nemá pravdu v druhé části věty „…jaký svět poznal“. On totiž komunizmus nikdy a nikde neexistoval – možná s výjimkou prvobytně pospolné společnosti, kdy bylo potřeba ulovit zvěř, ze které se najedl kmen, který pak byl silný a mohl postavit obydlí, ulovit zvěř, ze které se najedl… a tak dále. Nicméně v moderní společnosti (budu počítat řekněme posledních 5 století) tato myšlenka zůstala pouze myšlenkou. Tak proč všem vadí přirovnání pana Okamury? Přirovnává něco, co neexistuje k něčemu, co je neustále předestíráno jako ideální seskupení…

No ano – ty tři tečky tam mají svůj význam. Pan Okamura spojuje komunizmus s demokracií. A co to je demokracie? Mnozí si asi budou pamatovat větu velkého politika Winstona Churchilla: Demokracie je ten úplně nejhorší způsob vládnutí.

Ono to spojení, které naznačil pan Okamura je vlastně pravdivé. Demokracie (demos – kratos, Vláda lidu) skutečně nemůže být spojován s ničím jiným, než s komunizmem. V obou případech zde je nadřazena skupina (lid) jednotlivci. Na rozdíl od diktatury, kde je jedinec (diktátor) vládnoucím elementem celé společnosti. Nicméně v tomto případě si dovolím upozornit, že tím „jedincem - diktátorem“ může být i jedinečná skupina lidí (politická strana), která svým postojem k lidským právům a k jedinci jako takovému uzpůsobí celý režim sama sobě. Tak co tedy u nás bylo před rokem 1989 za režim? Komunizmus nebo diktatura? Ani jedno – byl to socializmus. Jinak řečeno: diktatura v rouše komunizmu.

Komunizmus (z latinského „communis“ co znamená společný nebo veřejný) je ideologie beztřídní společnosti založená na společném vlastnictví výrobních prostředků. Její původ, resp. původ myšlenky je mnohem starší, než myšlenky těch, kterým je mnoho lidí tak často přisuzuje (Marx, Engels, Lenin a spol.) Už jen skutečnost, že jde o ideologii beztřídní, znemožňuje její existenci v současné společnosti. V komunismu jsou totiž důsledně zájmy a práva většiny nadřazeny vždy právům a zájmům jednotlivce. (Co je na tom ve své podstatě špatného?) Hlavním heslem je zde „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“, na rozdíl od Hlavního hesla socialismu (z latinského „socialis“ družný, společenský): „Každému podle jeho práce“.

Svou podstatou tedy je Komunizmus skutečně ideální a demokratické seskupení, na rozdíl od zmíněného socializmu. Vládnou všichni – lidé (Demokracie) – dostávají podle svých potřeb (Komunizmus)… Co se komu na tom, že pan Okamura toto spojil dohromady, nelíbí?

Pokud jsem četl jeho článek, nikde se tam nemluvilo o tom, že komunisté na konci minulého století byli demokratičtí. Bylo tam zmiňováno uskupení – jedno, které nemůže existovat a druhé, které v České republice ještě nějak neumíme, a bojím se, že ještě nějakou dobu nebudeme umět, ovládat…