Pod rouškou koronaviru se ději věci. Každému se díky tomu malému prevítovi změnil život. Možná i vám budou historky připadat povědomé. Pokud chcete vědět více a pobavit se v této těžké době, tyto řádky patří právě vám.
Den první.
Koronavir je už za rohem. Už je v Německu. Lidé zběsile nakupují. Nemají však roušky. Adam Vojtěch je pan táta Bezroušek. Kde roušky sehnat?
Den desátý
Lidé šijí roušky. Vyprodaly se i šicí stroje.Roušky jsou všude. A najednou jsou roušky povinné. Venku je musíme mít na tlamách pořád. Když jdeme do obchodu nebo v MHD, roušky jsou tu s námi pořád. Ani v nejhorším sci-fi filmu by si to člověk nepředstavil. Světová zdravotnická organizace však říká, že nám jsou roušky na prd.
Den 30
Už nás ty roušky začínají pěkně štvát. Kdo je má pořád žehlit a nezapomenout si je vzít, když někam jdeme.Ale na druhou stranu ve zprávách nás pořád masírují, noste roušky. Je o tom i pár nových songů. Tak proč ne. Bez roušky je člověk jako nahý.
Den 60
Hurá, koronavir jsme proseděli doma a je to lepší. Volají mě do práce. A zase mám roušku. Děti ve škole musí nosit roušku, když jsou na záchod. Jsem dozor na chodbě. Musím mít roušku. Nejradši bych jí zahodila. Mám pocit, že se udusím. Ale jako správný učitel musím jít dobrým příkladem. Kdo nosí roušku venku volí Babiše. Radši ji nosit nebudu. A i uvnitř, když mě nikdo nevidí si ji sundám.
Už se těším na léto, až si od roušek trošku oddechneme.
