Zatracená EU !

Potřebovat? Nepotřebovat? Chtít? Nechtít? Utéct? Neutéct? Změnit? Nezměnit? Pít, či nepít? To je to, oč tu běží.

Přiznejme si jedno: Existence Evropské unie stojí na vážkách, a docela dobře se můžeme dočkat jejího zániku. Stále existuje jedno úsloví: Svoboda je poznaná nutnost. Lze vůbec tu zatracenou unii nějak zachránit? Možná takto:

1. Předsednictvem unie má být sedmadvacet předsedů vlád (doufejme, že znovu osmadvacet).

2. Předsedou předsedů budiž jimi volen jeden z nich na dobu omezenou, v podstatě možná jen na jeden rok.

3. Každý z nich má jen jeden hlas bez ohledu na velikost jejich státu.

4. Kromě nich nemá nikdo jiný oprávnění k vládnutí unii, zejména nikoliv nějaký komisař, zejména nikoliv nějaký komisař typu pana Yunckera.

5. Jakékoliv rozhodnutí Evropské unie je pouze návrhem, a je věcí svobodného rozhodnutí členského státu, jestli návrh přijme a v jakém rozsahu ho přijme. V žádném případě jeho přijetí není povinné.

6. Členské státy volí své europoslance, opět bez ohledu na svou velikost dejme tomu deset na jeden členský stát, tedy pro sněmovnu o dvěstě sedmdesáti poslancích.

7. Evropská unie nemá být oprávněna k podávání podnětů pro jednání Evropského soudního dvora, toto oprávnění přísluší výhradně libovolnému členskému státu unie.

Protože jsem púolitický analfabet, pak zde má úvaha končí.

                                                                                    Anntonín Robin