Smějme se, hloupost vítěží...

Stultitia excusationem non habet - hloupost nemá omluvy. Tak pravil jeden z velikánů starořímské republiky Marcus Tullius Cicero. Jeho citát přetrvává staletí a snad se i zdá, že postupem času nabívá na aktuálnosti. Hloupost byla vždy ceněným artiklem - pro vládce, obchodníky, představitele náboženských směrů. A také dnes se cena hlouposti vyvažuje zlatem.

Předem si definujme základní pojmy - za hloupost považuji neschopnost používání "selského rozumu", neznalost základních, obecně známých skutečností, či v nejhorším případě kombinace obojího dohromady.

Snad téměř všichni znáte televizní pořad Nikdo není dokonalý, uváděný Jiřím Krampolem. Je typickým příkladem marketinkového, potažmo obecně obchodního využití lidské hlouposti. Nejsem jeho fanouškem, ale občas se stane, že si jej s manželkou necháme běžet na pozadí a občas se zasmějeme odpovědím nachytaných občanů. Až do nedávna...

V krátkém sledu za sebou byly v tomto pořadu položeny dvě otázky. Kdo to byl (nebo je) Galileo Galilei? - s odpověďmi jako archeolog, politik, asi nějakej ital... Najednou jsem se zarazil a nepřišlo mi to vůbec k smíchu. A než jsem se mohl vzpamatovat, následovala druhá otázka - Kolikrát za rok oběhne Země kolem Slunce? A odpovědi? Čtyřikrát, dvanáctkrát, 365krát... A jako dvě perličky odpovědi Ale vždyť přeci Slunce obíhá kolem Země!!!

Byl jsem v šoku. Nejen že mi to už nepřišlo ani v nejmenším k smíchu, ale upřímně jsem se styděl za to, že s těmi lidmi dýchám stejný vzduch. Máme se snad takovéto hlouposti opravdu smát?

V historii lidstva se v každé době objevovali lidé, kteří se snažili posunout lidské poznání o kousek dále. Za svou pravdu, které se odmítli vzdát, byli vystavováni posměchu, persekucím, lynčování a nezřídka je jejich statečný postoj stál život. Aristoteles byl pro změnu politické linie vypovězen do vyhnanství, kde krátce na to zemřel. Cicero byl zavražděn při obraně demokacie proti tyranidě. Jan Hus byl upálen, když žádal církev, aby sama činila to, co káže. Stejně dopadl i Giordano Bruno, když popisoval principy vesmíru. Ignaz Philipp Semelweis byl svými kolegy odeslán do blázince, když (oprávněně) poukázal na jejich vinu při vysoké úmrtnosti rodiček.

Díky těmto lidem se dnes považujeme za technicky vyspělou společnost, užíváme si výdobytky naší doby, aniž si uvědomujeme, že za toto všechno bylo v minulosti prolito tolik krve, potu a slz. Pomalu zapomíname na ty, kteří svou vytrvalostí a statečností posouvali lidská pokolení k lepším zítřkům. Z jejich jmen se stávají prázdná slova, jejichž neznalosti se už jen smějeme. Vysmíváme se tak i jejich životům, jejich osudům. Nezapomínejme na minulost! Je pro nás tím největším poučením, studnicí, ze které můžeme čerpat zkušenosti pro naší vlastní budounost. Proti hlouposti je nutné bojovat se stejným odhodláním, s jakým proti ní bojovali všichni hrdinové minulosti. Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen k jejímu opakování...